Podle pozorovatele zvenčí patří Britové na odpočinku, kteří tráví své dny v pobřežním letovisku Estrella de Mar k idylické komunitě. Jejich životní styl je plný kulturních a sportovních akcí – jejichž středem je aktivní Club Nautico. Ale tento obraz dostane trhlinu, když při záhadnémpožáru, který vypukne během večírku, jehož se účastní členové klubu, zahyne pět lidí. Manažer klubu je zatčen a obviněn z vraždy.
Hlavním hrdinou knihy je chlapec Jim, jediný syn bohatých Britů žijících v Šanghaji. Jeho dětství je rozmetáno internací v zajateckém táboře Lung-chua. Ocitá se zde sám, bez rodičů, které ztratil hned v prvních chaotických hodinách po japonském útoku na Pearl Harbor 8. prosince 1942. Rodiče nakonec nachází až v roce 1945 poznamenané internací a jakoby zcela lhostejné k osudu svého syna. Svět reality a snu, pravdy a dětské představivosti se v Říši slunce prolíná, často plynule a nepostřehnutelně, fantazie přechází v blouznění vyvolané hladem, takže i konec války, symbolizovaný září, jež přes Východočínské moře přinesla Jimovi poselství z Nagasaki, splývá našemu hrdinovi s představou nové, ještě strašnější války.
Sci-fi povídky zkoumá duševní a fyzický rozklad člověka v technologií ovládané společnosti. Mýty blízké budoucnosti (1982) jsou druhým českým překladem J. G. Ballarda, po Říši slunce (1984). James Graham Ballard, narozený v roce 1930 v Šanghaji, vzpomíná na bizarní život britské komunity, kde jeho otec pracoval. První knihu napsal v jedenácti letech, inspirován hrou bridž. Po třech letech v japonském internačním táboře se vrátil do Anglie, kde mu život připadal nudný. Po neúspěšných studiích medicíny a angličtiny se začal věnovat experimentální próze a později prodeji encyklopedií. Po výcviku v královském letectvu objevil science fiction, která přehodnotila jeho pohled na literaturu. Po návratu do Británie se oženil a začal publikovat povídky, přičemž první byla přijata v roce 1956. Tragédie ztráty manželky a péče o děti ho přivedla k plnému věnování se psaní. Ballardova spolupráce s časopisem Ambit a jeho experimenty s literárními formami ukazují jeho inovativní přístup. Věří, že science fiction je autentická literatura dvacátého století, reagující na transformaci vědy a techniky, a že současnost je pro spisovatele obdobím největší morální naléhavosti. Jeho výroky o literatuře odrážejí jeho skepticismus a kritický pohled na lidskou existenci.
Volné pokračování románu Říše slunce. Román zobrazuje poválečný svět v celé jeho šíři včetně uvolněných sexuálních vztahů a snahy žít jinak než dřív.
Z jednoho pohledu je román romantickým příběhem manžela hledajícího ztracenou ženu. Ale z širokého hlediska nás autor seznamuje s novým druhem sociální patologie.
Sugestivní próza nepřímo navazuje na román Bouračka a stejně jako tato kniha vypovídá o fascinaci automobily a nelidskosti technokratické společnosti. Betonový ostrov je příběhem pětatřicetiletého architekta, který se cestou do práce v centru Londýna zřítí se svým vozem na nevelkou betonovou plochu pod křižovatkou tří autostrád. Zraní se, ale podaří se mu dostat na dálnici, kde se marně pokouší přilákat k sobě pozornost.
Halucinativní román o fascinaci automobily, rychlostí, dálničními nehodami a jejich spojení s erotickým životem hlavních hrdinů. Vypravěč se po své autonehodě opakovaně setkává s mužem, který je přímo posedlý a sexuálně motivovaný obětmi nehod a nabouranými vozy. Posléze všechny postavy románu spojuje posedlost sexem v rychlých vozech a sugestivní představy šílených autonehod a zdeformovaných těl. Po literární stránce je román velmi působivý a bývá považován za kultovní knihu undergroundu.
Román britského autora J.G. Ballarda Království tvé je katastrofickou vizí Anglie a naší současnosti vůbec. Smutným „hrdinou“ je malé město u Londýna, kde postavili obrovské nákupní středisko. Konzumní způsob života, který s ním přišel, zničil veškeré společenské vazby mezi lidmi a převrátil jejich hodnoty. V celém kraji bují rasismus a násilí a po pumovém útoku na nákupní středisko rozpoutá běsnící dav revoluci. Zdá se, že jediným státním zřízením, které by mohlo širokým masám vyhovovat, je fašistický režim.
Příběh psychologa Davida Markhama, který je anglickým ministerstvem vnitra požádán, aby infiltroval do podivného sdružení v londýnské Chelsea Marine. Tuto izolovanou čtvrť rezidencí přitom neobývají žádní anarchisté nebo squateři, ale navenek spokojená střední vrstva. Přesto právě tito lidé stojí za množstvím teroristických akcí – bombou na letišti Heathrow, útokem na Broadcasting House, vypálením National Film Theatre atd. Celý příběh se vine kolem autorovy ideje, že hluboko v lidském vědomí je biologicky zakódována touha po extrémní zkušenosti.
Román Hello, Ameriko! je napínavým záznamem dobrodružného putování výzkumné evropské výpravy napříč americkým kontinentem po globální klimatické změně, při níž se větší část Spojených států změnila v neobyvatelnou poušť. Nejedná se však „jen" o futuristické sci-fi či utopickou vizi – jak upozorňuje v doslovu ke knize filosof Miroslav Petříček, všechny Ballardovy romány lze označit za sňatek rozumu s noční můrou. Obdobně výstižnou charakteristiku své tvorby nabízí ovšem Ballard sám, když mluví o svém psaní jako o setkání vědy a pornografie na pitevním stole: způsob, jímž proniká pod povrch, je skutečně chirurgicky přesný a nemilosrdný, ale právě proto je často až nesnesitelně blízko traumatům současného světa. Román Hello, Ameriko! je toho – přes všechnu svou (anti)utopičnost – nejlepším důkazem.
