Zdeněk Franta Knihy

Současně s vylíčením strastiplných a dramatických osudů dvou ušlechtilých lidí, Malé Dorritky - narozené a vyrůstající v ponurých zdech Maršálského vězení - a Artura Clennama, rozvíjí Dickens široký a barvitý obraz soudobé společnosti, zavádí čtenáře do nejrůznějších prostředí tehdejší Anglie, od banketů zbohatlých finančníků přes domovy prostých lidí až po vězení pro dlužníky. V plné síle tu září Dickensovo hluboké lidství, odpor ke všemu, co ubíjí lidskou důstojnost, mistrné charakteristiky škály postav i postaviček i umění satirické karikatury.

V minulosti dlužníci velmi často končili ve vězení. Podobný osud potkal i Williama Dorrita. Ve věznici s ním vyrůstají i jeho děti - Fanny, Amy a Edward. Pro ně ale vězení neplatí a mohou je opouštět. Amy, zvaná Malá Dorritka, proto rodině vypomáhá jako švadlena. Přitom se seznámí s Arturem, který zjistí, že by Amin otec vězení mohl opustit…

Chůze existuje od počátku, stejně jako divoká příroda, do níž se Henry David Thoreau vracel při svých procházkách. Trávil chůzí denně několik hodin a vyhýbal se civilizaci. Ve své eseji apeluje na své současníky i na nás, abychom se stali jeho bratry řeholníky, chodci. Je s podivem, že již tehdy – Chůzi napsal v roce 1861 – kolem sebe spatřoval problémy, s jakými se potýkáme dnes: lidé se vzdalují přírodě, upřednostňují pohodlí za každou cenu. Thoreau hovoří o krajině, o jejím utváření člověkem a naopak, o utváření člověka krajinou. Vypráví o cestách v doslovném i přeneseném významu. Vznáší mnoho otázek, a na řadu z nich také odpovídá. Thoreauova esej Chůze vyšla samostatně v brněnském nakladatelství Zvláštní vydání v roce 1995 v původním překladu Zdeňka Franty z roku 1925. Přítomná knížka vychází v novém překladu Jaroslavy Kočové.

Zvedněme hlavu z proudu dní, kterým se necháváme nést, a rozhlédněme se – kam to vlastně máme namířeno? K úvahám potřebujeme klid, tak opusťme město přeplněné lidmi. Bude stačit pouť lesem, při které nohama rozhrnujeme listí? Aspoň jediný tichý týden přemítat v lesních samotách! „Člověk je tím bohatší, čím méně má věcí, o které se musí starat. (…) Šel jsem do lesů, poněvadž jsem chtěl žít uvážlivě, utkat se s podstatou života… Nechtěl jsem žít tím, co není život, vždyť žití je cosi tak vzácného, a nechtěl jsem žít odevzdaně – to jen kdyby nic jiného nezbývalo. Přál jsem si žít všemi smysly a zcela vysát morek života, žít tak zásadově a spartánsky, abych se odpoutal od všeho, co není život.“ Thoreau líčí život spjatý s přírodou, dva roky prožité uprostřed massachusettských lesů ve srubu postaveném vlastníma rukama. Jeho pohled je inspirující a naléhavě aktuální…

Villette je posledním Charlottiným románem, který je pojmenován nikoli podle hlavní hrdinky, ale podle města, v němž se vyprávění odehrává. Jde vlastně o přepracování autorčiny prvotiny Profesor z roku 1849, inspirované pobytem v penzionátu Cl. Hégera v Bruselu. Ch. Brontëová se tam zamilovala do svého profesora francouzštiny a silné citové vzplanutí, jež nemělo naději být opětováno, ji podnítilo k vytvoření překrásné ženské postavy. Dala jí jméno Lucie Snowová a do jejího příběhu promítla své vlastní prožitky a životní postoje.