Zdeněk Franta Pořadí knih (chronologicky)

V minulosti dlužníci velmi často končili ve vězení. Podobný osud potkal i Williama Dorrita. Ve věznici s ním vyrůstají i jeho děti - Fanny, Amy a Edward. Pro ně ale vězení neplatí a mohou je opouštět. Amy, zvaná Malá Dorritka, proto rodině vypomáhá jako švadlena. Přitom se seznámí s Arturem, který zjistí, že by Amin otec vězení mohl opustit…

Zvedněme hlavu z proudu dní, kterým se necháváme nést, a rozhlédněme se – kam to vlastně máme namířeno? K úvahám potřebujeme klid, tak opusťme město přeplněné lidmi. Bude stačit pouť lesem, při které nohama rozhrnujeme listí? Aspoň jediný tichý týden přemítat v lesních samotách! „Člověk je tím bohatší, čím méně má věcí, o které se musí starat. (…) Šel jsem do lesů, poněvadž jsem chtěl žít uvážlivě, utkat se s podstatou života… Nechtěl jsem žít tím, co není život, vždyť žití je cosi tak vzácného, a nechtěl jsem žít odevzdaně – to jen kdyby nic jiného nezbývalo. Přál jsem si žít všemi smysly a zcela vysát morek života, žít tak zásadově a spartánsky, abych se odpoutal od všeho, co není život.“ Thoreau líčí život spjatý s přírodou, dva roky prožité uprostřed massachusettských lesů ve srubu postaveném vlastníma rukama. Jeho pohled je inspirující a naléhavě aktuální…

Chůze existuje od počátku, stejně jako divoká příroda, do níž se Henry David Thoreau vracel při svých procházkách. Trávil chůzí denně několik hodin a vyhýbal se civilizaci. Ve své eseji apeluje na své současníky i na nás, abychom se stali jeho bratry řeholníky, chodci. Je s podivem, že již tehdy – Chůzi napsal v roce 1861 – kolem sebe spatřoval problémy, s jakými se potýkáme dnes: lidé se vzdalují přírodě, upřednostňují pohodlí za každou cenu. Thoreau hovoří o krajině, o jejím utváření člověkem a naopak, o utváření člověka krajinou. Vypráví o cestách v doslovném i přeneseném významu. Vznáší mnoho otázek, a na řadu z nich také odpovídá. Thoreauova esej Chůze vyšla samostatně v brněnském nakladatelství Zvláštní vydání v roce 1995 v původním překladu Zdeňka Franty z roku 1925. Přítomná knížka vychází v novém překladu Jaroslavy Kočové.

Román Villette je v pořadí čtvrtým dílem autorky. V knize sledujeme osudy slečny Lucie Snow zasazené do gotického prostředí, v němž jsou současně sledována témata izolace, dvojakosti, přemisťování, podvratného chování a dopad každého z nich na psychiku člověka.

Soubor originálních přírodních esejů amerického literáta a filozofa. Ve své nejznámější knize líčí svůj dvouletý pobyt ve vlastnoručně postavené chatě na břehu jezera Walden, kde žil odloučeně od společnosti v nejužším kontaktu s okolní přírodou. Ze zkušeností vznikla sugestivní kontemplace nad vztahem člověka a přírody, nad smyslem lidského života a existence.