Román z roku 1937 spojuje realitu s fantastičností v líčení zvláštního života mladého studenta, jenž se utváří v souhlasu s ročními obdobími a koloběhem přírody. Zároveň sahá do tehdejší společenské skutečnosti a v zachycení osudů a myšlenkových pochodů řady dalšich postav zobrazuje tvrdý úděl nezaměstnané inteligence ve "světě, který se točí podle kapitalistické muziky".
Román Siréna líčí obraz života kladenských horníků z 2. poloviny 19. století. Líčí osudy tří generací rodiny Hudcovy. Starý Hudec původně pálil dřevěné uhlí pro vrchnost. Podaří se mu vynalézt lanovku a tím usnadnit práci horníkům. Jeho vynález však vrchnost nedovolí realizovat. Náklady na lanovku jsou velké a horníci, jako pracovní síla, jsou levnější. Hudec to bere jako velkou křivku a stává se z něho podivín. Jeho syn Pepek je kvalifikovaný dělník, který se ožení s venkovskou dívkou. V době krize se stane obětí hutních neštěstí. Jeho manželka je žena velmi obětavá, v každé situaci stojí za manželem, byť ji byl několikrát nevěrný. Po Pepkově smrti se stará o děti. Uvědomuje si, že se nesmí litovat a musí se postavit proti životu čelem. Po smrti dcer Emči a Růženy se postaví i proti společnosti. Hájí práva dělníků Hudec policajt pracuje v huti a touží po normálním životě. Jeho partu potkalo neštěstí a on je nucen vypovídat tak, aby společnost nemusela platit moc peněz pozůstalým. On to odmítne a rázem se dostává na černou listinu. Prchá do Ameriky. Posílá domu peníze a poznává, že poměry v Americe jsou dosti podobné. Uvědomuje si, že je třeba bojovat proti společenskému řádu. Vrací se domů a stává se z něj uvědomělý revolucionář.
3. vydání
Antonín Matěj Píša (1902–1966), literární a divadelní kritik a teoretik, editor a dramaturg, vstoupil do literatury jako sedmnáctiletý talentovaný básník. Už ve svých raných statích a studiích projevoval neobyčejnou erudici a v prvních letech po 1. světové válce se stal jednou z předních osobností literární kritiky. Aby si uchoval hledisko kritické objektivnosti, zaujal v 50. a 60. letech v kulturním dění příznačnou pozici „muže v ústraní“. Výmluvným dokladem tohoto stavu je mimo jiné soubor více než 500 lektorských posudků, které psal v letech 1954 až 1965 pro nakladatelství Československý spisovatel. Z tohoto dosud nepublikovaného materiálu vychází předkládaný výbor 50 textů, který ukazuje konzistentnost Píšových literárněkritických názorů, odhaluje možná úskalí či taktizování, ale i neústupnost z uměleckých požadavků kladených na literaturu v tomto literárně i historicky exponovaném období.
Básnická sbírka představující města a nezlomné muže, vojáky, námořníky a svět, jenž vane praporem.
