Jiří Josek (31. března 1950 Brno – 10. srpna 2018) byl český překladatel z angličtiny, redaktor, nakladatel a režisér. Věnoval se dílu Williama Shakespeara a přeložil celkem 34 jeho dramat; za překlad Hamleta získal v roce 1999 Cenu Josefa Jungmanna. Přeložil kromě jiného Saroyanovu prózu Tracyho tygr, Kerouacův kultovní román Na cestě, několik básnických sbírek Allena Ginsberga a divadelních her Edwarda Albeeho.
Ojedinělá dárková publikace obsahuje ilustrované vydání tří slavných Shakespearových her - Romea a Julii, Hamleta a Othella v překladu Jiřího Joska doprovázejí působivé ilustrace Petra Uchnára. Tyto literární skvosty v nádherné grafické úpravě a luxusní vazbě se stanou ozdobou každé knihovny.
Dvousvazkový soubor dvanácti her Williama Shakespeara je výběrem toho nejlepšího z jeho dramatické tvorby. První svazek zahrnuje hry napsané a provozované v první polovině Shakespearova života v době vlády královny Alžběty I., tedy v období vrcholné renesance. Obsahuje hry: Král Richard III., Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie, Sen čarovné noci, Benátský kupec a Veselé paničky windsorské. Druhý svazek nás přenáší do druhé poloviny autorovy tvorby, do počátků baroka. Pevný řád světa se v jeho hrách rozpadá a autor nahlíží do nitra svých postav. Svazek obsahuje komedii Večer tříkrálový, vrcholné tragédie Hamlet, Othello, Macbeth a Král Lear a básnickou pohádku o smíření a odpuštění Bouře.
Nejslavnější Benátčan 16.století, Tizian Vecellio, "tvůrce malby proměněné v báseň", státní malíř "Královny Adrie" - Benátské republiky, umělec zahrnovaný objednávkami od mocných feudálů i korunovaných hlav, vzpomíná na prahu smrti na svou podivuhodnou životní pouť. Autor knihy je znám i českými čtenáři předchozími biografiemi.
Hra patří k Shakespearovým vrcholným komediím. Vznikla zřejmě v roce 1598, tedy ve středním období autorovy tvorby, na podkladě mnohokrát literárně zpracovaného příběhu o dívce, kterou její nápadník vinou zlé pomluvy zavrhne a nakonec si ji přece jen šťastně vezme. Anglicko-české zrcadlové vydání.
Hra o zneužití moci, nezřízené vášni a odpuštění nahlíží do vévodského dvora, nevěstince i vězení ve zkorumpované Vídni. Shakespearova poslední, třináctá komedie nastoluje zásadní témata lidské existence a její humor zabíhá do grotesknosti a cynismu.
Thomas Stearns Eliot, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1948, je jednou z nejvýznamnějších a nejvlivnějších osobností světové literatury 20. století. Proslul jako rafinovaný básník, dramatik a kritik. Praktická příručka o kočkách se však z celkového obrazu jeho díla výrazně vymyká (dokonce tak, že se o ní mnohé literárněhistorické prameny v přehledech ani nezmiňují). Narušuje totiž dost drasticky jeho celkové důstojně seriózní vyznění, náležíc nesporně k dílkům příležitostným, jednoznačně oddechovým. O životaschopnosti Eliotova kočičího námětu ovšem svědčí samozřejmě muzikál Cats, Eliotovými Kočkami inspirovaný. V historii Broadwaye je to druhý nejdéle uváděný muzikál (po Fantomu opery). Sbírka vychází česky v úplnosti poprvé a je čtvrtým svazkem edice NOS.
Programová brožura k inscenaci Sen čarovné noci. Shakespearova slavná komedie o tom, jak škodolibý skřítek Puk – původce všech dobrých vtipů a zlé legrace – kouzelnými kvítky zamotá hlavy i srdce milostnému čtyřlístku mladých Athéňanů – Hermii, Demetriovi, Lysandrovi a Heleně –, ale i královně víl Titanii. V programu najdete kompletní text hry Williama Shakespeara v překladu Jiřího Josky, barevné fotografie z inscenace, ale také dobové fotografie z archivu (třeba s Ladislavem Peškem jako Pukem z roku 1933), seznam všech Snů v historii Národního divadla včetně obsazení (věděli jste například, že první Sen se u nás hrál už v roce 1884?) a samozřejmě povídání a zajímavosti o hře, Shakespearovi, divadelních metaforách, blouznění i bláznění.
Divadelní program k inscenaci Činohry Národního Divadla, obsahuje také kompletní text hry poslední Shakespearovi tragédie z počátku 17. stol zasazené do starověkého Říma. Příběh římského generála Coriolana, odhodlaného k pomstě proti městu Řím.
Novelka, představující ztřeštěnou, téměř surrealistickou frašku, vypovídá v podtextu o lidské odvaze k životu, o potřebě lásky a o blahodárnosti práce. Dotisk v r. 1997
Martin Hilský píše: „Děj Othella lze převyprávět s větší či menší stručností jako příběh Maura, který ze žárlivosti uškrtí svou bílou ženu Desdemonu. Děj každé Shakespearovy hry samozřejmě lze převyprávět, ale každá taková dějová parafráze zastírá prostou, ale významnouokolnost, že každá Shakespearova hra obsahuje přinejmenším děje dva: děj v tradičním slova smyslu a děj řeči. (...) Zvláštností Othella je, že moc slova má v této hře zcela výjimečnou důležitost. Othello si získá lásku Desdemony silou svého slova. Jago Othellovu lásku promění v žárlivost opět silou slova. (...) Vítězství Jaga nad Othellem spočívá mimo jiné v tom, že Jago dokáže Othellovi vnutit svou rétoriku, svůj jazyk. Othello se v druhé polovině hry nenakazí jenom žárlivostí, ale také Jagovým jazykem. Othello vypovídá o rozpadu osobnosti, který se projevuje rozpadem jazyka.“
