Horace Stanley McCoy zachycoval v drsných, drsných románech těžkosti, kterým Američané čelili během Velké hospodářské krize a poválečných období. Jeho dílo je nyní uznáváno jako srovnatelné s dílem Dashiella Hammetta a Jamese Caina, ačkoli za svého života byl nedoceněný. McCoy zkoumal temnější stránky amerického snu a psychologické dopady extrémního tlaku. Jeho styl je charakterizován úsporností a silnými obrazy.
Kniha vypráví příběh o složitém úniku z vězení, při němž byl zabit vězeň, pro kterého byl útěk zorganizován, a na svobodu se dostává jeho náhodně vybraný společník Ralph Cotter. Tento odvážný kousek Cottera zavede do prostředí plného zločinu, machinací a vyděračství, kde ho pohrdání zákonem, řádem a lidským životem zavádí na cestu nekonečného zla. Román posloužil jako předloha pro kultovní film s Jamesem Cagneym v hlavní roli.
Společné vydání dvou románů (Měl jsem zůstat doma, 1938; Koně se přece střílejí, 1935) amerického prozaika Horace McCoye (1897–1955), které nemilosrdně a bez příkras vypovídají o tragédii generace Ameriky třicátých let, o ztrátě iluzí, o lidské důstojnosti a ponížení.
Přestože o zfilmování novely Koně se přece střílejí měl již ve třicátých letech zájem Charles Chaplin, McCoyovo svižné dílko se převodu na stříbrné plátno dočkalo až roku 1969, a to zásluhou režiséra Sydneyho Pollacka. Vyprávění nás zavádí na taneční maratón — na zvláštní velkoměstskou zábavu, mezi válkami oblíbenou diváky, organizátory i účastníky. Těm prvním přinášela frenetickou zábavu, když na parketu vyčerpáním umdléval jeden pár za druhým, těm druhým finanční zisk a pro ty třetí znamenala vidina vítězství v soutěži východisko z neutěšených sociálních poměrů hospodářským propadem zmítané Ameriky. A právě takoví jsou hlavní hrdinové prózy, Gloria a Robert — s nasazením všech sil se upínají k tomu, aby v maratónu obstáli, neboť jedině klamný cirkusový úspěch jim může přinést dosažení životních snů. Avšak čím větší je jejich naděje, tím drtivější je tragické vyústění, kterým příběh končí. Navzdory tomu, že autor se ve své knize zaměřil pouze na prostředí jedné podivné atrakce, shodují se vykladači jeho díla, že taneční maratón, který lze v mnohém považovat za předobraz moderních televizních reality show, dal McCoyovi záminku k vykreslení něčeho mnohem obecnějšího — lidské potřeby bavit se a touhy po obyčejném, a přesto nedosažitelném štěstí.... celý text
