Horace Stanley McCoy zachycoval v drsných, drsných románech těžkosti, kterým Američané čelili během Velké hospodářské krize a poválečných období. Jeho dílo je nyní uznáváno jako srovnatelné s dílem Dashiella Hammetta a Jamese Caina, ačkoli za svého života byl nedoceněný. McCoy zkoumal temnější stránky amerického snu a psychologické dopady extrémního tlaku. Jeho styl je charakterizován úsporností a silnými obrazy.
Kniha vypráví příběh o složitém úniku z vězení, při němž byl zabit vězeň, pro kterého byl útěk zorganizován, a na svobodu se dostává jeho náhodně vybraný společník Ralph Cotter. Tento odvážný kousek Cottera zavede do prostředí plného zločinu, machinací a vyděračství, kde ho pohrdání zákonem, řádem a lidským životem zavádí na cestu nekonečného zla. Román posloužil jako předloha pro kultovní film s Jamesem Cagneym v hlavní roli.
Společné vydání dvou románů (Měl jsem zůstat doma, 1938; Koně se přece střílejí, 1935) amerického prozaika Horace McCoye (1897–1955), které nemilosrdně a bez příkras vypovídají o tragédii generace Ameriky třicátých let, o ztrátě iluzí, o lidské důstojnosti a ponížení.
Příběh mladé dvojice, která hledá východisko z neutěšených sociálních poměrů Ameriky třicátých let minulého století v jednom z tanečních maratónů - jež byly typickým jevem Ameriky té doby - od něhož si slibují úspěch nebo alespoň minimální existenci.
