Pavel Večeřa Knihy

Kniha přibližuje vývoj českých médií, především tisku, rozhlasu a televize, ale také proměny tiskových agentur, mediální legislativy, cenzurní praxe a novinářské profese v době, kdy byly České země součástí Československa (v letech 1918–1992). Nabízí tak poutavý obraz české společnosti 20. století netradiční perspektivou jejích médií. Publikace je určena pro studenty žurnalistiky i mediálních studií, historie, sociologie a dalších sociálních a humanitních věd, ale i pro všechny další zájemce o dějiny médií.

Jak se proměňovala tištěná média od svého vzniku až po současnost? Jakou roli hrála v průběhu staletí? Tato publikace nabízí cenné informace pro studenty mediálních studií, žurnalistiky, historie, sociologie a další obory, stejně jako pro novináře a zájemce o média. Představit vývoj tištěných médií za více než půltisíciletí je náročný úkol. Kniha není historií, ale úvodem k fascinujícímu příběhu tištěných médií. Popisuje klíčové momenty od zpravodajských letáků 16. století až po moderní noviny a časopisy, které se na prahu třetího tisíciletí stávají ohroženým druhem. Zaměřuje se na proměny komunikačních nástrojů a jejich vliv na zprostředkování informací, a to jak ve vztahu ke slovu, tak k obrazu. Analyzuje ekonomickou základnu tištěných médií, proces jejich tvorby, periodicitu, dostupnost, náklady a proměny forem a obsahů. Dále se věnuje vlivu inzerce a reklamy, mediální legislativě, cenzurní praxi a vnímání cenzury veřejností. Zkoumá také účinky tištěných médií na publikum. Autor se snaží o maximální plasticitu a úspornost v reflexi tohoto fenoménu, jehož zkoumání je v našich zemích teprve na začátku. Čtenářům přeje mnoho potěšení při objevování nových informací.

„Autor explikuje svou poetiku v jedné z Heřmanových promluv: „Tato země /…/ je rozpolcená /…/. Je tu veliký tlak na celistvost. Jde to tak daleko, že krajnosti, nesmyslné a chorobné, celistvost nahrazují, obsazují její místo a osobují si právo být smyslem existence.“ Nebudu daleko od pravdy, když se odvážím tvrdit, že tato vyjádřená poetika má stejnou funkci jako Večeřovy malformace: vyjádřit ex post smysl toho, co je samo o sobě evidentně nesmyslné! Kdyby totiž všichni ti obři a trpaslíci byli normálními lidmi, na jejich vnitřním obraze by se nic nezměnilo… Po několika stránkách čtenář zapomene, že má co činit s drakem: po několika kapitolách zapomněl i na to, že je to člověk s dvěma hlavami, kdyby mu to autor občas nepřipomněl… Kdo neumí ze svých postav vytěžit vnitřní dimenzi, musí vsadit na pitvornou alegorii. Není přitom pochyb o tom, že Večeřa umí psát. Jsou tu inspirované metafory i obrazy, z nichž dýchne hloubka…“ Pavel Řezníček