Ferdinand Knobloch

český psychiatr žijící od roku 1970 v Torontu, emeritní profesor kanadské Univerzity Britské Kolumbie (The University of British Columbia). Spolu se svou manželkou, profesorkou Jiřinou Knoblochovou, založil vlastní originální druh integrované (integrující) psychoterapie, někdy označované jako integrovaná psychoterapie (Knobloch) (sám Knobloch prosazuje označení integrovaná oproti integrující). Tato psychodynamická psychoterapie vzniká jako výsledek kritického zhodnocení všech existujících směrů v psychoterapii, včetně psychoanalýzy a behaviorálních psychoterapií, za použití originální techniky skupinového schématu, muzikoterapie, psychodramatu, psychopantomimy, psychogymnastiky a řízené abreakce. Klíčový význam má důraz na práci v malé sociální skupině.

Komplexní přehled integrované psychoterapie manželů Knoblochových podává jejich stěžejní dílo, kniha Integrovaná psychoterapie, jejíž anglický originál byl přeložen do němčiny, japonštiny, češtiny a čínštiny.

Během druhé světové války se účastnil Dosužkovových psychoanalytických kroužků, studium medicíny dokončil až po návratu z koncentračního tábora, kde byl jako politický vězeň. V po roce 1945 stážoval ve Velké Británii, m.j. u Anny Freudové, seznámil se s komunitním systém a skupinovou terapií u Maxwella Jonese. V padesátých letech se rozešel s ilegální psychoanalýzou, ale analytické teorie bránil poměrně odvážně v Československé psychiatrii (časopis lékařské společnosti), a to i v debatě se sovětskými, tedy komunistickými odborníky. Patří ke zakladatelům lobečské komunity pro neurotické pacienty, s Hanou Junovou vyvinuli techniku psychogymnastiky. Lobečská komunita byla přitom pobočkou psychiatrického oddělení pražské polikliniky, jež patřila k biologicky orientované pražské psychiatrické klinice. Příkladem jeho postojů, které by podle dobového zvyku nehaněly psychoanalýzu (kompromisní texty v učebnicích), jsou knihy o neurózách, jež vydal se spoluautory během padesátých let, a to přesto, že se vzdal účasti v podzemním analytickém hnutí. Pominout ovšem nejde zřeknutí se analýzy, zčásti z důvodů teoretických, zčásti je lze nahlížet jako přece jen politicky motivované. Byl určitý čas členem komunistického hnutí - jak uvádí MUDR. PhDr. Diamant ve svých vzpomínkách na poměry na pražské Psychiatrické klinice. V roce 1961 byl jmenován docentem UK. Po roce 1968 emigroval se svou druhou ženou, prof. Jiřinou Knoblochovou. Budiž připomenuto, že se věnoval s manželkou i soudní psychiatrii, o psychiatrii napsal knihu pro právníky. Několik let byl místopředsedou Psychoterapeutické sekce Světové psychiatrické asociace, v letech 1993–1996 byl jejím předsedou. Byl také předsedou Canadian Society for Integrated Psychotherapy and Psychoanalysis.