Jaroslav Spirhanzl Duriš
Inženýr-agronom, „básník Českého Meránu“, pedolog, spisovatel a zdatný kreslíř.
Narodil se v Sedlci 27. 4. roku 1889 v č. p. 16, jeho otec zde byl stavitelem, matka pocházela z mlynářského rodu Kotašků v Jetřichovicích. Vychodil obecnou školu v Sedlci, maturoval na vyšší reálce v Písku a poté absolvoval zemědělský odbor na ČVUT v Praze. Nějaký čas působil na zemědělské radě. Když vypukla 1. světová válka, byl mobilisován. Bojoval na haličské frontě a zde byl zajat. Byl deportován na Sibiř a zde si pobyl až do roku 1920, kdy se přes Singapur a Suez vrátil do vlasti. Své bohaté zkušenosti nejen ze zajetí v Rusku, ale i ze svých cest po Itálii, Holandsku a Asii uveřejnil v řadě fejetonů a článků v časopisech "Širým světem", "Brázda", "Československá demokracie", "Československý zemědělec" a dalších. Své vzpomínky pak vložil i do knih "Tulákova knížka" (1922) a "Přes hory a moře" (1926).
Vedle toho však publikoval také v odborných časopisech domácích i zahraničních články zemědělské. Přispíval také do rozhlasu. Vydal i řadu odborných knih, které se střetly s velmi pozitivním ohlasem mezi odbornou veřejností. Jako vynikající půdoznalec položil základy agropedologické kartografie, při tvorbě map se opíral o svůj dokonalý přehled o genetické typologii půd. Již ve 40. letech navrhoval komplexní zmapování půd v Československu. Sestavil Klíč k určování hlavních typů našich půd a aktivně se podílel na úpravě pedologického názvosloví. Od r. 1920 pracoval v Výzkumném ústavu agropedologickém a bioklimatologickém v Praze, r. 1925 byl jmenován jeho přednostou a pak ředitelem, ale v r. 1948 musel ústav okamžitě opustit. Podílel se také na práci České akademie zemědělské, Masarykovy akademie práce, Českého geobotanického komitétu a byl tajemníkem Mezinárodní společnosti půdoznalecké.
Jaroslav Spirhanzl-Duriš bývá nazýván básníkem Českého Meránu. Napsal velké množství romantických básní, v nichž opěvuje krásu svého rodného kraje a vyznává se z nehynoucí lásky k němu. Své básně otiskuje v mnoha časopisech a pro svou lyričnost i srozumitelnost je o ně velký zájem. Kromě toho je také autorem mnoha povídek a novel z venkovského života. Vychází jeho román "Na panském mlýně" a roku 1926 pak další dva jeho romány "Jediná mezi nimi" a "Román Emiliana Rolfa". Stal se také významným překladatelem ruské a německé literatury.
Byl také velice nadaným malířem. Jeho kresby lidových staveb rodného České Meránu, které vyšly pod názvem "Staré jihočeské chalupy" (1941), jsou dodnes nepřekonaným vyznáním tomuto kraji, jeho lidové architektuře a rázovitému lidu.
Byl člověkem obdařeným mnohým nadáním a osobními kvalitami. Rozdával všem štědře ze svého daru, znásobeného nezměrnou pílí.
Zemřel 21. 7. 1960 v Mariánských Lázních.