Artur Brožek
Narodil se jako jediný syn v rodině třeboňského berního adjunkta Hypolita B. Po smrti otce ho nejprve vychovávala matka, později dědeček, učitel Kašpar Loula, který v něm vzbudil zájem o hudbu a o přírodu, zejména o rostliny. Gymnázium začal navštěvovat v Třeboni, ale po roce se spolu s dědečkem přestěhoval k matce do Prahy a 1900 tam maturoval na gymnáziu v Žitné ulici. Již jako student se zajímal o mineralogii, zoologii a botaniku. Na pražské univerzitě vystudoval přírodní vědy, matematiku a fyziku, 1907 dosáhl hodnosti PhDr. Stal se středoškolským profesorem v Praze, poté v Roudnici a Čáslavi. Do Prahy se vrátil 1911 a začal se intenzivněji věnovat vědecké práci. Jako biolog a matematik se od 1904 zabýval variační statistikou, výsledky publikoval ve Věstníku KČSN. Záhy se stal průkopníkem užití matematiky v biologii. Už v době čáslavského pobytu dospěl k přesvědčení, že otázky variability nemůže řešit pouze sama biometrika, ale že musí být zkoumány spolu s dědičností současně také na rostlinných kulturách. Po poradě s prof. B. Němcem se rozhodl experimentovat na rostlinném materiálu, a to na rostlině z čeledi krtičníkovitých – kejklířce (Mimulus L.). Pokusy prováděl třiadvacet let na rozsáhlé kultuře kejklířky v zahradě Ústavu pro fysiologii rostlin. Zjištěné údaje pečlivě protokoloval a výsledky publikoval doma i v cizině. 1920 se B. v Němcově Ústavu pro anatomii a fyziologii rostlin na univerzitě habilitoval pro obor genetiky, 1927 se stal mimořádným a 1934 řádným profesorem. 1924–25 byl na studijním pobytu v USA u známého genetika Th. H. Morgana a navázal úzkou spolupráci s řadou amerických biologů. Jako pokračovatel J. G. Mendela se B. věnoval genetice a vyzdvihoval její ušlechtilé cíle. Teoreticky zkoumal biologický pojem plemene. K nauce o zlepšování dědičného základu a vývoje (eugenice) se přihlásil v knize Zušlechtění lidstva (1922). Jednoznačně však odmítl rasistické teorie hlásané německými nacistickými kruhy. Začal se též zabývat cytologií ve vztahu k dědičnosti u rostlin, živočichů i u člověka. 1930 vyšla v nakladatelství Aventinum jeho významná učebnice Nauka o dědičnosti. Začátkem roku 1934 získal pokusný pozemek na Malé Straně při Lobkovické zahradě, jehož uspořádání věnoval až do konce života mnoho úsilí.
B. se angažoval také v řadě odborných institucí. 1900 vstoupil do Klubu přírodovědeckého v Praze, na období 1914–17 byl zvolen jeho starostou a 1915 jmenován jeho čestným členem. Od 1905 působil v České společnosti entomologické, na jejíchž schůzích 1905–19 přednášel, např. 1917 měl významnou přednášku o dědičnosti a variabilitě u hmyzu. 1934 se stal mimořádným členem České akademie věd a umění, členem Masarykovy akademie práce a Československé společnosti eugenické. V zahraničí přijal členství v American Genetic Association ve Washingtonu. Zanechal 78 odborných a populárních pojednání, z nichž nejvýznamnější popisovaly pokusy s kejklířkami; dosažené výsledky dosud neztratily důležitost pro vývoj genetiky i praktické pěstitelství.