Otakar Štorch-Marien
16. září 1897 – 12. březen 1974
Narozen 16. 9. 1897 ve Vodňanech, zemřel 12. 3. 1974 v Praze. PhDr., nakladatel, spisovatel, básník a publicista. Provozoval nakladatelství Aventinum v letech 1919–1931 a 1945–1949. V rámci nakladatelství fungovala v letech 1927–1930 rovněž galerie výtvarného umění Aventinská mansarda.
Narodil se v rodině lékárníka. Dětství a mládí prožil v Kolíně, kde v roce 1916 absolvoval gymnázium. Poté studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy bohemistiku, germanistiku a filosofii. Jeho učiteli byli například Arnošt Kraus a Otokar Fischer. Studium zakončil v roce 1921 doktorátem na základě práce Zeyer a Praha (Julius Zeyer byl kmotrem Otakara Štorch-Mariena).
Založení nakladatelství plánovali spolu se svým přítelem Jaromírem Funkem, v té době studentem medicíny. Jaromír Funke ale nedostal souhlas od svého otce a tak vydal první titul v roce 1919 Štorch sám. Byla to divadelní hra Josefa Marii Dolfa (1919). Aby zabránil záměně se jmény knihkupců a nakladatelů Alexandra Storcha a Rudolfa Storcha, připojil ke svému příjmení Marien. Název nakladatelství Aventinum byl zvolen podle jména renesančního tiskaře Jiří Melantrich z Aventina. Ještě v témže roce se seznámil s bratry Čapky, které získal pro své nakladatelství spolu s jejich přáteli (Helena Čapková, Edmond Konrád, František Langer, Olga Scheinpflugová).
Zásadní mírou se podílel na ustavení klubu moderních nakladatelů Kmen (1926–1949) a byl autorem jeho programového prohlášení. V březnu 1927 se nakladatelství přestěhovalo do Zedwitzovského paláce, čp. 53, v Purkyňově ulici 4, na Novém Městě. V roce 1931 se nakladatelství dostalo do finančních potíží, které byly částečně způsobeny hospodářskou krizí a částečně nevhodným hospodařením podniku. Tato situace skončila v roce 1934 úpadkem nakladatelství.
Otakar Štorch-Marien po úpadku Aventina pracoval jako redaktor v různých nakladatelstvích (Julius Albert, Edvard Beaufort, Leopold Mazač, Nakladatelské družstvo Máje).
V roce 1945 obnovil nakladatelství Aventinum. V roce 1949 bylo ale zrušeno a přiřazeno k Ústředí lidové a umělecké výroby (ÚLUV). Pracoval pak jako vedoucí jeho knihkupectví na Národní třídě v budově Platýzu.
Zemřel v roce 1974 a je pohřben v Kolíně.