Kniha A. Honeggera Jsem skladatel vznikla na popud spisovatele a kritika Bernarda Gavotyho, který jí dal také rozvrh a tvar. Rozmlouval se skladatelem v pařížském rozhlase o různých otázkách soudobé hudby a tyto rozhovory do přivedly na myšlenku vydat knižně názory Mistra, vzdělaného hudebníka,skladatele světového jména, zamyšleného a hodnotícího pozorovatele dobově se měnícího obrazu hudebního života. Forma dialogu dala knížce nenucenost a formulační bezprostřednost.
Arthur Honegger byl francouzský skladatel švýcarského původu, člen proslulého uskupení "Les Six". Jeho kniha "Zaříkání zkamenělin" je sbírkou kritik a článků na hudební dění ve Francii kolem roku 1948, ve kterých se zaměřuje především na problém nepřijímání soudobé hudby veřejností a těžkou úlohu mladých skladatelů. Kritizuje jednotvárnost programů koncertů, na kterých se objevují stále tatáž jména i díla slavných klasických mistrů, a konzervativnost interpretů, kteří často publiku nabízejí pouze exhibici vynikající techniky. Dále mluví o hudbě k filmům, komorní hudbě, rozebírá problémy vlastnického práva na dílo a zákona o veřejném statku a také dává rady mladým začínajícím hudebníkům.
Der grosse aufwühlende Erstlingsroman von Arthur Honegger führt die Leser hinter die Mauern von Erziehungsanstalten, dorthin, wo noch vor weniger als einem halben Jahrhundert Zwang, Repression, Einschüchterung und Gewalt die täglichen Begleiter junger Zöglinge waren. Arthur Honeggers berühmt gewordener Erstlingsroman hat mehr als zehn Auflagen erlebt und ist in die jüngere Schweizer Literaturgeschichte eingegangen. Honegger hat als erster ein noch heute weitgehend gemiedenes Thema aufgegriffen: das Elend der Erziehungsanstalten. Er erzählt die Geschichte eines jungen Menschen, der in der Krise der dreissiger Jahre als Pflegekind bei fremden Menschen aufgenommen wird und gegen Ende des Zweiten Weltkrieges aus einer Erziehungsanstalt in die Freiheit entlassen wird. In genauen Bildern und Szenen wird diese Jugend hinter Mauern erzählt, wo sogenannt „Arbeitsscheue“ und „Liederliche“ zu „Normalmenschen“ umgeformt werden sollen. Aus eigener Erfahrung schildert der Autor die lieblose Welt der Erzieher, Beamten, Vormundschaftsbehörden, Zöglinge und erzählt von der Arbeit um der Arbeit willen, von den Abgründen der Gewalttätigkeit, der Aggression und den Ängsten - vom ganzen Elend dieser Kindheit und Jugend.
German
