Jan Merell

Významný český teolog a novozákonní biblista, pedagog a dlouholetý děkan Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Litoměřicích. Celosvětově se proslavil svým znovuobjevením papyru P4 s rozsáhlými zlomky textu Lukášova evangelia.

Život: V letech 1923 až 1927 vystudoval teologii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a po svém kněžském svěcení v roce 1927 působil v duchovní správě (od září 1927 do srpna 1929 byl kaplanem ve Stříbře a od září 1929 kaplanem v Praze na Smíchově). Od roku 1934 ve svých studiích pokračoval, a to nejprve na Papežském biblickém institutu (Pontificium Institutum Biblicum) v Římě a poté na pařížské Sorbonně (1936-1937), kde znovuobjevil papyrus z počátku 2. století označovaný jako P4, popsaný částí textu evangelia podle sv. Lukáše; tento nález publikoval v roce 1938. Studoval rovněž v Cambridgi a belgické Lovani. Následně působil jako docent na pražské teologické fakultě. Po uzavření českých vysokých škol nacisty pokračoval v přednáškách, za což byl zatčen a uvězněn v terezínské Malé pevnosti a později převezen do koncentračního tábora v Dachau. Po skončení druhé světové války byl profesorem novozákonní biblistiky na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy, a to až do roku 1950, kdy přešel na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu (v roce 1953 přestěhovanou do Litoměřic). V roce 1954 se stal jejím děkanem a zůstal jím až do roku 1974. Se svou zkušeností z období druhé světové války se v této funkci snažil nedopustit, aby se stalo něco podobného, a v rámci možností hájil autonomii fakulty proti dobovým tlakům. Byl autorem řady publikací z oblasti teologie, poradcem československých účastníků druhého vatikánského koncilu a také proboštem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském.