Viktor Kravčenko
Viktor Andrejevič Kravčenko, rusky: Виктор Андреевич Кравченко, ukrajinsky: Віктор Андрійович Кравченко (11.10.1905 – 25.2.1966) byl sovětský inženýr a diplomat, který roku 1944 požádal o politický azyl v USA a roku 1946 v knize "Zvolil jsem svobodu" popsal své zkušenosti se sovětským systémem. Narodil se v Carském Rusku na území dnešní Ukrajiny, v rodině revolucionáře, vystudoval inženýrství (metalurgii) a pracoval v Donbasu. Roku 1928 vstoupil do armády a o rok později do komunistické strany. Za 2. světové války sloužil v armádě jako politický komisař a byl vyslán do sovětské obchodní komory ve Washingtonu, kde sjednával válečné dodávky. Roku 1944 požádal o azyl, který navzdory sovětským intervencím získal, musel však žít i v USA pod falešným jménem, protože sovětské tajné služby zavraždily řadu sovětských exulantů. Ani jeho dva synové nesměli vědět, kdo je jejich otec.
Jeho kniha "Zvolil jsem svobodu" vzbudila mimořádný ohlas a byla přeložena do mnoha jazyků, protože popisovala hladomor na Ukrajině způsobený násilnou kolektivizací, poměry v Gulagu a další praktiky sovětského vedení. Francouzský komunistický časopis Les lettres francaises ho obvinil ze lži, ale Kravčenko v procesu dokázal, že ze strany žalujícího šlo o pomluvu. Proti Kravčenkovi svědčili i významní francouzští levicoví intelektuálvé, například Vercors, Roger Garaudy nebo Frédéric Joliot-Curie. Rozhodující bylo svědectví bývalé komunistické novinářky Margarete Buber-Neumann, která zažila Gulag i nacistický koncentrační tábor a Kravčenkovy údaje potvrdila.
Později vydal knihu "Zvolil jsem spravedlnost", kde kritizoval americký kapitalismus a pokusil se provozovat v Bolívii doly, kde by horníci byli řádně placeni. Po počátečním úspěchu se mu podnik zhroutil a Kravčenko se vrátil do USA, kde žil v soukromí. Roku 1966 byl nalezen ve svém bytě s prostřelenou hlavou, což policie kvalifikovala jako sebevraždu, Kravčenkův syn však byl přesvědčen, že ho zavraždila KGB.