Soubor esejů, v nichž se známý francouzský básník zamýšlí nad samotnou tvorbou, nad poezií, nad jejími formami, nad jejím poměrem k řeči, k abstraktní myšlence a v neposlední řadě nad konkrétními autory a jejich díly.
Paul Valéry Knihy
30. říjen 1871 – 20. červenec 1945
Paul Valéry byl francouzský básník, esejista a filozof, jehož rozsáhlé zájmy z něj činily polyhistora. Ačkoli je znám především jako básník a někdy považován za posledního z francouzských symbolistů, jeho dílo je nevelké, ale nesmírně vlivné. Po hluboké existenciální krizi, která ovlivnila jeho kariéru, se po dvaceti letech mlčení vrátil v roce 1917 s monumentálním dílem, které mu zajistilo slávu a je považováno za vrcholné francouzské básnictví 20. století.
Paul Valéry koncipoval své deníkové záznamy v podstatě jako úvahy soustředěné na jednu hlavní otázku: jaká je podstata lidského ducha, jaké jsou jeho mechanismy, možnosti a hranice, jak pracuje lidská mysl? Tohoto filozofického, psychologického nebo vědeckého problému se přímo či nepřímo dotýkají prakticky všechny deníkové zápisky. Autor veškeré texty, jež v rukopise představovaly nesmírných 26 000 stran, sám roztřídil do 31 tematických kapitol či souborů. Faksimile celého díla byla vydána v letech 1957–1961 v Centre national de la recherche scientifique, předlohou pro české vydání je dvoudílný výbor z pařížského nakladatelství Gallimard – Bibliothèque de la Pléiade.
Zvolání po pravdě a kvalitě literatury, rozložené do krátkých, hutných postřehů.
Degas, tanec a kresba
- 129 stránek
- 5 hodin čtení
Sbírka obsahuje verše největšího z francouzských symbolistů Paula Valéryho v básnicky svrchovaném a dodnes platném překladu Josefa Palivce.
Pan Teste zaujímá v tvorbě francouzského básníka, esejisty a filozofa Paula Valéryho centrální místo. Je to sice dílko fragmentární, mozaikovité, mnohé jeho části jsou jenom načrtnuté, dokonce jen suchou jehlou aforismů, ale cyklus testovských fragmentů představuje cosi jako východisko Valéryho životní a umělecké dráhy a dramatu, z nichž vyroste jeho následující dílo. Obsahuje celou jeho poetiku, všechna základní témata, kolem nichž se rozkrouží veškeré jeho myšlení a cítění, celý jeho umělecký program. Program, který si Valéry vytyčil a formoval na samém začátku své umělecké dráhy a který se v dalším životě snažil realizovat, často v zoufalém vědomí, že jde o program v poezii (ale i mimo ni!) nerealizovatelný, absurdní.
Mladá Parka je báseň psána v heroickém alexandrínu, obsahující vnitřní monolog mladé ženy sužované bojem mezi myslí a tělem. Na zvukové složce básně je znatelný vliv Mallarméa, jehož byl Valery obdivivatelem a žákem.
Četba „Duše a tance“ žádá soustředění a nitrné spoluúčasti čtenářovy, aby mohl sledovati v tomto „temném světle“ rozbřeskání se pravdy o nadhozených problémech s rostoucím potěšením. Této intimní spolupráce, tohoto jasnozřivého úsilí žádá si ostatně každý velký básník. „Jest nejasnost v mém díle, či ve vašem duchu?“, odpovídal Goethe těm, již mu vytýkali nesrozumitelnost. A „Duše a tanec" je velkolepou básní v próse, nejdůmyslnější a nejvybroušenější snad klenot současné francouzské literatury. (z předmluvy E. Stiblíka)
Valery's dialogues are his most important works of imagination in prose. Many consider the prose masterpieces Eupalinos and Dance and the Soul as the fullest and most characteristic expression of his genius. The dialogue form, "the most supple of the forms of expression, " was natural to Valery. "I found I was talking to myself in two voices, and began to write accordingly, " he said. His imagination and his philosophical mind found in his major dialogues the common ground they were always seeking. In the present volume, all the formal imaginary dialogues are brought together for the first time.
