Marie Noël Knihy

Marie Noël, vlastním jménem Marie Rouget (1883-1967) francouzská básnířka a spisovatelka pocházela z velice vzdělané, ale jen málo věřící rodiny. Zůstala svobodná a rodné město Auxerre téměř neopouštěla. Přesto její životaběh nebyl v ničem lehký. Láska jejího mládí skončila zklamáním (vystřídána čekáním na velkou lásku, která se nikdy nedostavila) smrt malého bratříčka jednou o Vánocích (odtud její pseudonym Noel), krize víry ... to vše podtrhuje její poezii, jako poezii poznamenanou charakterem lidové písně. V roce 1962 obdržela za své dílo od Francouzské akademie Velkou cenu za poezii.

V každém z poetických příběhů obsažených v knížce Vánoce starého velblouda najdeme prostotu a čistotu stylu i srdce Marie Noëlové, ať jsou založeny na autorčiných vzpomínkách nebo si je zcela vymyslela. Plynou s melancholií i hořkostí a krásně zrcadlí autorčinu tvář i duši, realitu i sny. Nalezneme tu vyprávění o malé Líze, kterou na onen svět převede mlhová dívka, o švadleně Růženě pozvané ve štědrovečerní noc na neobvyklou cestu, o svatém Josefovi hledajícím na zemi spravedlivé... Všechny postavy, vážné či veselé, nás jistě zaujmou a některé dost možná i dojmou.

Marie Noe͏̈ls Aufzeichnungen aus einem Zeitraum von fast 40 Jahren (1920 -1958) sind Zeugnis ihres schonungslosen und manchmal sehr einsamen Ringens um die Wahrheit. Ihre menschlichen und geistlichen Erfahrungen bringt die im französischen Sprachraum bekannte Lyrikerin in großer poetischer Dichte und bewegenden Bildern zur Sprache, nicht ohne eine gehörige Portion Selbstironie, die sie bei aller Klarheit ihrer Gedanken so sympathisch macht. Ihre Erfahrungen machen betroffen, weil sie am Glaubensweg einer Frau teilnehmen lassen, der die Grenzen des Unsagbaren berührt

" Mais, aujourd'hui, je vais seule, je pars sans indication. Je veux retrouver mes commencements dans la contrée crépusculaire où il y a encore des monstres et pas encore de chemins. Je veux retrouver, éparses, les primes clairières où, toute faible et perdue aux sources de l'âge, j'ai vu çà et là sourdre de l'ombre la première lueur, la première fleur, la première sente, le premier monde, toute la nouveauté frémissante de la première vie dans la pâleur indécise et la brume frêle du Petit-Jour. " M.N. Les souvenirs de la petite enfance de Marie Noël à Auxerre : la maison, les Grandes-Personnes, les paroles et les chansons, les animaux, la lente montée vers l'âge de raison. Et l'éducation religieuse, la première communion dans l'éclat d'une blancheur fugitive... Peu à peu, le lecteur est introduit dans la lente initiation des premières années du grand poète, lorsque s'entrouvrent " les petites portes claires par lesquelles entre le monde pour réveiller l'âme qui dort ".