Georges Limbour
11. srpen 1900 – 17. květen 1970
Spolužák dramatika Armanda Salacroua a malíře Jeana Dubuffeta byl od 20.let minulého století členem surrealistické skupiny, z níž byl ale v r. 1929 vyloučen, posléze podepsal anti-bretonovský pamflet Un Cadavre. Jeho knihy si zachovávají snový charakter, udávající tón zvláštním, vášnivým dobrodružstvím. V roce 1924 vydal básnickou sbírku Soleils bas (Nízká slunce) a 1930 básnické vyprávění L'Illustre cheval blanc (Pověstný bělouš). Kniha Sběrači vanilky, též Vanilovníky (Les Vanilliers, 1938) je považována za veledílo poetické prózy. Pozdější knihy La Pie voleuse (Straka zlodějka), Le Bridge de Madame Lyane (Bridž paní Lyanové), ale zejména poslední Mámení moře (La Chasse au mérou, 1963, č. 1965) dokazují, že spisovatel neopustil svou doménu pestré, naivní a melancholické atmosféry, kde dětské snění zůstalo v rukou dospělého básníka, který s ní dovede čarovat. Zejména ve Vanilovnících a Mámení moře dosáhla autorova metoda vrcholu, v níž je děj jakýmsi mýtem, podávajícím svědectví o básníkově vztahu k životu a světu. Blízký vztah k malířům své generace vyjádřil m.j. studií o André Massonovi.
Mámení mořeSNKLU 1965Wikipedie1968Vanilovníky
1965Mámení moře