Josef Bohumil Souček
12. květen 1902 – 9. září 1972
Prof. ThDr. Josef Bohumil Souček, dr. h. c. (12. května 1902 Praha – 9. září 1972 Praha) byl významný český teolog, biblista-novozákoník, duchovní Českobratrské církve evangelické, profesor Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké (HČEFB), po roce 1950 profesor a děkan Komenského evangelické bohoslovecké fakulty (KEBF) v Praze a iniciátor ekumenického překladu Bible.
Po maturitě na pražském Akademickém gymnáziu (1921) studoval teologii a historii na UK v Praze, v letech 1923 – 1925 také v Basileji, v Paříži a v Aberdeenu. Poté byl vikářem v Hořicích (1926-1927), následně vikářem a farářem v Krabčicích (1928-1930), v letech 1930–1945 zastával funkci tajemníka Synodní rady ČCE. Na základě úspěšné obhajoby disertační práce Theologické výklady Kralické šestidílky získal doktorát teologie (22. 10. 1930) a v roce 1933 habilitoval na HČEFB v oboru novozákonní věda. Roku 1945 byl jmenován profesorem, na KEBF ve třech funkčních obdobích (1960–1966) byl jejím proděkanem, v letech 1966–1970 děkanem. Roku 1961 inicioval práci na českém ekumenickém překladu Bible (ČEP) a až do své smrti vedl její novozákonní skupinu.
Mezi jeho žáky patří prof. M. Balabán, prof. L. Hejdánek, prof. J. Heller, prof. Petr Pokorný, prof. M. Prudký, Jan Šimsa a další. Roku 1960 získal Souček čestný doktorát univerzity v Aberdeenu, 1969 v Basileji a v roce 2000 byl vyznamenán Medailí za zásluhy I. stupně in memoriam.
Souček byl v mládí ovlivněn švýcarským teologem K. Barthem, R. Bultmannem, svým starším kolegou J. L. Hromádkou i celoživotním přátelstvím s J. Patočkou. Jeho velmi rozsáhlé dílo (přes 30 knih a brožur, přes 300 článků) svědčí jak o jeho vědecké svědomitosti a originalitě, tak také o starosti a péči o život jeho církve. Odtud vycházel i jeho upřímný zájem o ekumenismus a spolupráci křesťanských církví. Souček pečlivě sledoval vývoj teologického myšlení, zejména v německé a anglické oblasti, v mezinárodních diskusích a polemikách si však získával respekt svou střízlivostí. Sledoval i veřejné dění a před válkou se v něm angažoval, na rozdíl od svého přítele a kolegy J. L. Hromádky si však s politikou nikdy nezadal. Byl to mimořádně vzdělaný a přitom skromný a laskavý člověk.
Velká část jeho díla je věnována praktickému životu věřících a církve. Vydal řadu výkladů k Novému zákonu, vynikající řecko-český slovník, podílel se na konkordanci, výkladovém Biblickém slovníku a měl lví podíl na vzniku nového překladu Bible. Ale i jeho odborné publikace jsou psány s ohledem na vzdělané i laické čtenáře, jsou prosté a srozumitelné.