Karl-Josef Kuschel Knihy

Lidská životní zkušenost je od nepaměti poznamenána zlem v jeho nejrůznějších podobách. Jak spojit tuto skutečnost s křesťanskou vírou v dobrého a všemohoucího Boha? To je i výchozí otázka, kterou si v této knize položili znalec Starého zákona s literárním vědcem a systematickým teologem K.-J. Kuschlem z teologické fakulty univerzity v Tübingen. Kniha má čtyři části: dvě se obracejí k tradici – jednak k tradici biblické, jednak k tradici teologických odpovědí na otázku zla (Augustin, Tomáš Akvinský, Kalvín a Leibniz). V třetí části je představena tvorba moderních spisovatelů, kteří se pokusili konfrontovat tradiční představu Boha se zkušeností nezaviněného a nespravedlivého utrpení (R. Schneider, E. Wiesel, W. Hildesheimer, N. Sachsová, H. Lange). Závěrečná část je věnována interpretacím moderních teologů (H. Jonas, J. Moltmann, G. Greshake).

Publikace přináší úplný text Deklarace a dvě studie autorů, kteří vysvětlují ideu a historii tohoto dokumentu, jenž se pokouší nalézt konzensus mezi náboženstvími v oblasti etiky - ta se má stát základním kamenem světového řádu. Představitelé jednotlivých náboženských skupin a společenství se podpisem textu přihlásili k myšlenkám tolerance a respektování lidských práv.

Co židy, křesťany a muslimy rozděluje a co je spojuje. V knize "Spor o Abrahama" považuje Kuschel Abrahama za historickou postavu první poloviny druhého tisíciletí před Kristem a primárním zdrojem informací o něm jsou pro něho příslušné kapitoly knihy Genesis (1. knihy Mojžíšovy). Na konkrétním příkladu vztahu židovství, křesťanství a islámu k Abrahamovi chce pak ukázat, že jednotlivé tradice se jen stěží vyrovnávají s některými aspekty této postavy. A zejména s jeho universálním posláním (universalismem), kdy podle Gn 12,3 v něm mají dojít požehnání veškeré čeledi země.

Druhé vydání reprezentativní ekumenicky pojaté antologie, která přináší zásadní studie předních křesťanských teologů i těch myslitelů, které křesťanství inspirovalo při promýšlení základních problémů lidské existence. Její texty ukazují, že dvacáté století patří k nejnapínavějším obdobím teologického bádání, ale také, jak se myšlení o Bohu vzrůstající měrou prosazuje v dnešním světě. Celek knihy se v bohatě členěném tematickém spektru soustřeďuje na otázky, jak lze dnes hovořit o Bohu, o Ježíši Kristu a o evangeliu. Jednotlivé oddíly jsou uspořádány tak, že se čtenář postupně seznamuje se základními tématy filosofickými a teologickými a poté s ústředními problémy náboženství, církví, ekumenismu i se vztahy víry a moderního myšlení. Z povahy textů je zřejmé, že jejich autorům nejde jen o teoretické uvažování, ale především o praktickou službu člověku, který hledá východiska z myšlenkového labyrintu moderní doby. Antologii uspořádal Prof. Dr. Karl-Josef Kuschel. Autory příspěvků jsou slavní teologové Rahner, Guardini, Teilhard de Chardin, Kasper, Ratzinger, Barth, Bultmann, Bonhoeffer, Gándhí, Welte aj.Prof. Dr. Karl-Josef Kuschel (nar. 1948) studoval germanistiku a teologii na univerzitách v Bochumi a Tübingen. Po Hansi Küngovi se stal ředitelem Institutu pro ekumenické bádání univerzity v Tübingen.

The familiar and heartwarming story of Christmas is one of hope, encapsulated by the birth of the infant Jesus. It is also a story that unites Christianity and Islam - two faiths that have often been at odds with each other.

Über Theodor Heuss (1884 – 1963), den ersten Bundespräsidenten, den Politiker, den Publizisten, ist fast alles schon gesagt. Doch ein Aspekt, eine Dimension seines Lebens und Wirkens ist bislang beinahe unbeachtet geblieben: sein einzigartig freundschaftliches Verhältnis zu vielen jüdischen Zeitgenossen, zum Judentum überhaupt – und insbesondere sein Engagement um eine wahrhaftige Erinnerungskultur, für eine »Wiedergutmachung« der Verbrechen am jüdischen Volk und die Aussöhnung mit Israel. Heuss ist der Mann, der früh nach dem Krieg das Wort von einer »Kollektivscham« der Deutschen zu prägen wagte und damit vehement gegen die Rede von einer »Kollektivschuld« stritt wie auch gegen diejenigen, die schon einen »Schlussstrich« unter die Vergangenheit ziehen wollten. Beiden Parteien wollte er es »bequem« nicht machen. Im Gegenteil: Heuss forderte für die Deutschen (und durchaus selbstkritisch auch für sich) einen »schweren Weg der Selbstreinigung«, weil ihm das wahrhaftige Eingedenken der Vergangenheit die Grundvoraussetzung für die Gewinnung einer glaubwürdigen demokratischen Zukunft war.