David Mik Pořadí knih

Jedním z nejvydatnějších filosofických období je německý idealizmus – spekulativní metafyzické systémy J. F. Fichteho, F. W. J. Schellinga a G. W. F. Hegela. Po zhroucení těchto systémů dochází k rozštěpení filosofického myšlení: vzniká filosofie existence (S. Kierkegaard), pozitivizmus a materializmus, rodí se filosofická hermeneutika a filosofie života (F. Nietzsche, H. Bergson), ohlas získává Feuerbachova kritika náboženství, která dále působí v Marxově a Engelsově sociální filosofii. Všechny tyto rozmanité proudy jsou vystiženy v jejich hlavních rysech, přičemž se zvláštním důrazem byla položena otázka, jak lze charakterizovat meze jednotlivých pozic a nakolik se při analýzách daných problémů neubránily nebezpečí jejich zjednodušení

Řečtí myslitelé jako první položili otázky které zaměstnávají filosofii dodnes a řešení o něž se pokoušeli se v průběhu dějin filosofie v různých podobách stále vracejí. Výklad antické filosofie zahrnuje období od předsókratiků (6. stol. př. n. l.) po doznívání novoplatónizmu (6. stol. n. l.): všímá si především zrodu filosofie a prvních kosmologicko-filosofických systémů (mílétská škola Hérakleitos Parmenidés předsókratovské systémy po Parmenidovi ap.) vrcholných výkonů řeckého myšlení v dílech Platónových a Aristotelových a také jejich recepci v období helénizmu. Zvláštní pozornost je však zároveň věnována klíčovým problémům pojmům a tezím které také současné filosofické myšlení považuje za nepostradatelné. Zmíněny jsou kontroverzní otázky i výsledky moderního bádání. Průběžné odkazy k vybrané literatuře slouží k věcnému prohloubení a rozšiřujícím historickým informacím o příslušném tématu. 1. vydání.

Filosofie 17. a 18. století se nechává vést otázkou, jak prověřit pravdivost obsahů našeho vědomí a za svůj nejvýznamnější úkol považuje vytvoření co možná nejpřesnější vědecké metody jen prostřednictvím autonomního rozumu, aby na tomto základě rozvinula úplný systém našich poznatků. Z tohoto určení pramení Descartův, Spinozův, Leibnizův i Wolffův racionalizmus, stejně jako empiristická tradice od Bacona a Hobbese po Locka, Berkeleyho a Huma. Oba proudy se spojují v osvícenství. Období osvícenství dovršuje a překonává především Immanuel Kant svou kritikou rozumu a svým transcendentálním obratem zároveň dospívá k novému problémovému stupni filosofické reflexe, jenž je klíčový pro všechno pozdější myšlení. Svazek věnovaný filosofii 17. a 18. století se jako celek pokouší o interpretaci nejdůležitějších filosofických pojmů a tezí tohoto období a zmiňuje především ty problémy, které oživují rovněž současné filosofické myšlení: problém založení teorie poznání, vztah mysli a těla, smysluplnost metafyziky, idea transcendentální argumentace, spor o základy etiky ap.

Peter Sloterdijk ve své knize pojednává o politice, snaží se rozdělit dějiny lidstva do třech zásadních údobí; v předdějinném období, to co spojovalo společnost byla paleopolitika; s úsvitem písemných dějin se objevuje politika; a pro dnešní postmoderní dobu definuje pro globální svět nejvhodnější hyperpolitiku. Dějiny přirovnává k lodím, kdy v předdějinném období lidé pluli na malých vorech, postupně se přesouvali na stále větší galéry a lodě, až se ocitli na těžko ovladatelných trajektech brouzdajících časoprostorem. Popisuje politický vývoj lidstva od prvobytných tlup, přes populace sběračů a lovců, zemědělské kultury, lokální impéria až po industriální dobu, kdy začíná nová komunikační společnost směřující k vytvoření planetárních vztahů.

Co židy, křesťany a muslimy rozděluje a co je spojuje. V knize "Spor o Abrahama" považuje Kuschel Abrahama za historickou postavu první poloviny druhého tisíciletí před Kristem a primárním zdrojem informací o něm jsou pro něho příslušné kapitoly knihy Genesis (1. knihy Mojžíšovy). Na konkrétním příkladu vztahu židovství, křesťanství a islámu k Abrahamovi chce pak ukázat, že jednotlivé tradice se jen stěží vyrovnávají s některými aspekty této postavy. A zejména s jeho universálním posláním (universalismem), kdy podle Gn 12,3 v něm mají dojít požehnání veškeré čeledi země.