Christina Végh Pořadí knih (chronologicky)

Dóra Maurer (born 1937, lives in Budapest) is a prominent figure in the Hungarian neo-avant-garde scene, known for her progressive artistic paths since the 1960s. Her work spans printmaking, photography, film, performance art, and painting, characterized by a conceptual approach that explores themes of perception, movement, displacement, and transformation. In the context of West Germany's early years, abstract art emerged as a political new beginning, symbolizing an open society. This led to numerous collections in German museums, including the Kunsthalle Bielefeld. While abstract art in the West was viewed as ideologically neutral, in Eastern bloc countries like Hungary, it carried an oppositional connotation. Maurer’s non-representational works and her connections to the West prior to 1989, facilitated by her dual citizenship, place her in a unique position within the Hungarian art world, which was largely influenced by Socialist Realism. Her photography and film experiments in the 1970s, along with her abstract, geometric works, reveal significant parallels to post-war art in Western Europe and the US, yet her oeuvre is deeply rooted in her experiences under the socialist regime.

Macht Geschlecht RaumMit Installationen, Skulpturen und Zeichnungen hat Monica Bonvicini ein vielschichtiges, international beachtetes Œuvre geschaffen, für das sie u. a. 1999 mit dem Goldenen Löwen der Biennale von Venedig oder, wie erst soeben 2020, mit dem Oskar-Kokoschka-Preis in Wien ausgezeichnet wurde. Dieser Band bildet nun zwei aktuelle Zeichnungsserien ab: Die eine führt die seit 2006 anlässlich der Verwüstungen des Wirbelsturms Katrina begonnene Serie 'Hurricanes and Other Catastrophes' fort und erweitert den Blick, der zunächst auf die plötzlichen Zerstörungen durch den Wirbelsturm in New Orleans fokussiert war, auf Ansichten von Häusern, die Schäden aufgrund langfristiger Klimaveränderungen aufweisen. Die zweite Serie ? während des Lockdowns entstanden ? führt in dunkelgraue und rosafarbene Landschaften, die von Zäunen, Ketten und Textzeilen bestimmt sind. Letztere kontrastieren mit den weichen Hintergründen und wirken verblüffend real und präsent. Monica Bonvicini hat Worte aufgesprüht, die ursprünglich von Roland Barthes, Judith Butler, Natalie Diaz, Soraya Chemaly oder Andrea Dworkin stammen ? allerdings verdreht, verkürzt oder sonst wie verändert, was dann eine ganz neue, poetische Dimension entstehen lässt: 'Weep Me Crude', 'Power Joy Humor & Widerstand', 'I Never Tire' etc. 00Exhibition: Kunsthalle Bielefeld, Germany (10.10.2020 - 21.02.2021).

První monografie Markéty Othové sleduje její intuitivní sestup dějinami fotografie. Východiskem se jí stal archivní obrat devadesátých let, když z rozsáhlého archivu vlastních snímků umělkyně od roku 1994 sestavovala fotografické instalace, v nichž byl význam jednotlivých fotografií určen až syntaxí celku. Od těchto prací se počátkem nového desetiletí autorka posunula k takovému užití fotografie, jaké známe z konceptuálního umění sedmdesátých let. Ve svých nejnovějších dílech se pak více než kdy předtím zabývá výstavbou jednotlivých obrazů, které v přísném protikladu k předchozím cyklům snímá výhradně v laboratorních podmínkách fotografického studia. V pohybu dějinami fotografie se tak v současnosti dostala na úroveň experimentů fotografické avantgardy dvacátých a třicátých let 20. století. Podobně jako její představitelé i Markéta Othová se ve svých pracích nyní táže po povaze fotografického média a stabilitě vizuálního světa.