Helena Konstantinová Pořadí knih (chronologicky)

Základní pilíře Skácelovy poezie vycházejí z jeho literárních předků (Erbena, Tomana, Halase, Kainara ale i Mikuláška). Stavbou svých básní má Jan Skácel nejblíže k Františku Halasovi, i on tvoří úsporné a hutné obrazy, rozvíjí v básni jediný základní obraz a zobrazuje většinou jedinou situaci. Básně sbírky Smuténka obyčejně začínají lyrickým popisem a v závěru vyústí do pointy, která míří až do oblasti morálky. Toto etické vyústění básní má Jan Skácel společné zase s jiným českým básníkem, Miroslavem Holubem. Obsahuje básně jako Chvíle, Smlouva, Zlatá brána, Smlouva... ,,Chvíle" Za žádnou pravdu na světě. Ale jestli chceš, za malý pětník ticha. Je chvíle, která půlí krajinu. Pokorný okamžik, kdy někdo za nás dýchá. 22-113-65

Obrazy, kresby, grafika, ilustrace. V publikaci jsou zastoupeny texty Jana M. Tomeše ze zahájení výstavy v Mělníku (1975) a ze zahájení výstavy v Zámecké galerii v Příbrami (1984), text Milana Pitlacha Šanghaj (2005), texty básní Jaroslava Seiferta a Bohuslava Reynka.

Stylově čistá a dějově jednoduchá povídka vypráví o prostém, osaměle žijícím pastýři ovcí ve vyprahlé a vylidněné Provenci, s nímž se v roce 1910 poprvé setkal a který tiše a bez nároků na vděk, den co den sázel v okolních kopcích stromy. Usoudil, že kraj bez stromů hyne a rozhodl se situaci napravit. Poslední setkání autora s tímto člověkem se v roce 1933 odehrálo v zalesněných kopcích, kam se s vodou vrátil život a lidé. Je o „muži, který sázel naději a vypěstoval štěstí“.

9. vydání. Soubor básní v próze, v nichž básník rozpráví s květinami, aby v nich odhalil tajemství jejích krásy i smysl své existence. V důvěrné apostrofě stromů a květin uplatnil Deml čistý, obrazný jazyk, který téměř stírá hranici mezi skutečností a snem.

Řada typů venkovských lidí, obraz rodičů, přátelů a známých, různé události, oslava přírody, to vše se vrací v básnickém vyjádření autorových vzpomínek na dětství strávené na moravské vesnici. Vydáno u příležitosti 1. posmrtné výstavy o životě a díle Vítězslava Nezvala.

V povídkách ztvárnila Lenka Hašková celý soubor příběhů a příhod, jaké prožívají dnešní ženy. Autorka se na ženy dívá střízlivě, s postřehem pro jejich slabiny a osobní selhání, zároveň však s porozuměním zachycuje ony všednodenní trampoty, s nimiž s ženskou houževnatostí svádějí zápas.