Jan Rupp Pořadí knih

Stát se může úplně všechno. Žádná lidská odlišnost není dost podivná na to, aby se kolem ní neděly normální věci. Na svatbě si můžete vzít vlastní matku, na zabijačce sníst řezníky, před smrtkou, která si pro vás přijde do hospody, vás zachrání to, že došli utopenci, a ke zjištění, že jste promarnili svůj život, dospějete až na konci cesty parkem, kudy chodíte denně do práce. A každá z povídek ve vás zažehne něco, co ve vás jen doutná, a přitom stačí jen fouknout a otočit pár stran.

Život hlavního hrdiny se jednoho dne náhle změní poté, co pod kůlnou svého venkovského domku, který kdysi koupil v žalostném stavu od místního zedníka a podivína Pivoňky, najde vstup do podzemí a tím i do jiného světa. Nejprve jej využije jako útočiště před vnějším světem a drobnými hádkami s manželkou, později se vydá dál na průzkum chodeb a místností, kterých tu je bezpočet. Zpočátku se domnívá, že je stopě zločinu, který kdysi spáchal a do podzemí ukryl právě Pivoňka, později objeví, že za dveřmi jsou ukryty i sny a touhy jeho ženy. V jednotlivých místnostech vidí obrazy, výjevy a úryvky cizích životů, zoufale se snaží je pochopit a přizpůsobit svůj vztah se ženou tomu, co se o ní dozví právě tady. Jeho snahy vyjít manželce vstříc a vyprojektovat skutečné štěstí ale ve skutečném životě narážejí a mísí se i s dalšími problémy, nastupující krizí středního věku a schopností si porozumět. Nakonec tráví ve sklepě víc času než s rodinou a dozvídá se o Pivoňkovi, své ženě a vztahu možná víc, než si na začátku dokázal představit.

Ocelové město. Špína, chudoba a beznaděj. Tyto představy provázejí hlavního hrdinu Borise, když přijíždí do Ostřince, hornického města na severních hranicích. Místo, které ztratilo svůj bývalý blahobyt, však stále oplývá hrdostí svých obyvatel. Boris se setkává s bizarními postavami a jejich svérázným přístupem k životu, což v něm vyvolává vztek a později soucit. Jak je Ostřinec, připomínající černou díru, vtahuje do svých útrob, ocitá se v jiném světě a čase, kde je možné cokoliv a odkud není snadné uniknout. Město, zasažené havíři, se propadlo do pekelných hlubin, a Borisovo hledání cesty ven se stává také hledáním sebe sama a vlastního svědomí. Jeho zvědavost a touha po nových zážitcích se mísí s otázkou, zda za jeho návštěvou nestojí pouze potřeba sledovat cizí neštěstí, jichž byl sám ušetřen. Odpovědi však čtenář v knize, připomínající styl Borise Viana, nenalezne snadno. Aby je objevil, musí se zbavit role výletníka a jako horníci se ponořit do temného dna vlastní duše…