Josef Václav Myslbek

Josef Václav Myslbek (20. června 1848 Praha – 2. června 1922 Praha) byl nejvýznamnější český sochař přelomu 19. a 20. století, představitel monumentálního realismu a zakladatel novodobého českého sochařství. V začátcích své umělecké dráhy se učil v letech 1864 - 1866 v dílně Tomáše Seidana a po návratu Václava Levého z Říma pracoval v jeho ateliéru. Po smrti V. Levého roku 1870 odešel studovat malířství na Akademii výtvarných umění v Praze, která tehdy neměla sochařské oddělení. Založil je teprve on. V roce 1873 se oženil, se svou ženou Karolinou měli postupně 8 dětí, z nichž většina však zemřela v nízkém věku. Pro obživu rodiny intenzívně pracoval, většinou na několika zakázkách současně. Ke svým dílům byl velmi kritický a většinou je mnohokrát přepracovával, když s příslušnou verzí nebyl naprosto spokojen. Většinu života prožil v Praze. V letech 1872 - 1873 byl na studijním pobytu v Drážďanech v ateliéru Ernsta Julia Hähnela. Roku 1878 podnikl krátkou, ale důležitou cestu do Paříže; navštívil Louvre, kde se seznámil s moderním francouzským sochařstvím. Byl příslušníkem tzv. "Generace českého Národního divadla". Navázal také celoživotní přátelství s Václavem Brožíkem a Vojtěchem Hynaisem. V roce 1885 se stal profesorem na Umělecko-průmyslové škole, roku 1896 přešel na Akademii výtvarných umění, kde učil až do odchodu do důchodu v roce 1919. Zemřel v Praze v nedožitých 74 letech a je pohřben na vyšehradském Slavíně.