Issa Kobajaši

Issa Kobajaši, známější spíše pod svým křestním jménem, byl japonský básník a buddhistický mnich sekty Džódo šinšú. Proslul především díky své poezii haiku, v níž se spolu s Bašóem, Busonem a Šikiim řadí mezi čtyři největší mistry tohoto stylu, a svým zápiskům.

Narodil se jako první syn v rolnické rodiny v Kašiwabaře (dnešní prefektuře Nagano). Když mu byly tři roky, zemřela mu matka, což byla jedna z prvních nesnází, s nimiž se ve svém životě setkal. Poté ho až do jeho čtrnácti let s láskou vychovávala babička, zatímco se jeho otec znovu oženil a s novou manželkou zplodil Kobajašiho mladšího napůl nevlastního bratra. Po smrti babičky se však chlapec cítil v rodině jako cizinec, propadal smutku a stal se z něj samotář, který se často potuloval po polích. Jeho bezstarostné chování se však nelíbilo maceše a proto byl o rok později poslán do Eda (dnešní Tokio), aby se zde sám nějak uživil. Z následujících deseti let jeho života však není nic známo. Jeho jméno je spojováno s básníkem Čikuou Kobajašim, který praktikoval školu haiku Nirokuan, ale není zcela zřejmé o jaký vztah šlo. V průběhu dalších let putoval po celém Japonsku a snažil se zpět vybojovat dědictví po svém otci, které si nárokovala i jeho macecha, což se mu nakonec i podařilo, když po letech soudních pří získal polovinu otcova majetku. Ve věku čtyřiceti devíti let se vrátil zpět do rodné vesnice a brzy na to se oženil s ženou jménem Kiku. Jeho nový šťastný život však netrval dlouho. Jejich prvorozené dítě zemřelo při porodu, druhorozená dcera ve věku dva a půl roku a ani třetí dítě nepřežilo. V roce 1823 navíc onemocněla i jeho žena Kiku a na následky své nemoci zemřela. Později se Issa oženil ještě dvakrát. V roce 1827 přišel kvůli požáru o dům a byl nucen žít ve skladu. Zemřel 5. ledna 1828, ve své rodné vesnici.

Za svého života napsal Kobajaši přes 20 000 básní, v nichž se i přes jeho drsný život odráží dětská jednoduchost. Neváhal ve své tvorbě použít ani dialektů a hovorového jazyka. V jeho pracích se dá také nalézt několik haibunů (krátký prozaický útvar doplněný básní haiku) a více než 250 básní renga (dlouhá báseň skládaná v kolektivu), na nichž spolupracoval.