Zápotocký byl inspirován nalezenými zápisky své matky – z toho vznikl nejrozsáhlejší a tvarově nejtradičnější román Rozbřesk. Vytvořil v něm především dvě výrazné ženské postavy z vlastní rodiny: činorodou babičku a mírnou matku, současně zdůraznil domácí zdroje českého socialistického hnutí. První kapitolu Rozbřesku o raném dětství své matky posléze přepracoval v samostatnou knížku - Barunka.
Autor popisuje revoluční rok 1905, vznik sociální demokracie a počátky dělnického hnutí u nás.
Čtvrtý román, jímž končí literární činnost A. Zápotockého, se časově vrací před první knihu trilogie (Vstanou noví bojovníci, Bouřlivý rok 1905, Rudá záře nad Kladnem), do šedesátých až osmdesátých let 19. století. Autor románovou formou životopisné prózy zpracovává matčiny zápisky o mladých letech jejího života a tím i o životě její matky. Na příbězích Terezky a Barunky, dvou žen, jež po letech dřiny a strádání nacházejí cestu mezi první naše socialisty, je zachycena atmosféra počátků dělnického hnutí a v drobnokresbě obraz venkovského prostředí na Klatovsku a později obraz prostředí staropražského.
Pokračování osudů Ladislava Budečského - Zápotockého po vyhoštění do rodné obce Zákolany.
Rudá záře nad Kladnem je tzv. budovatelský román Antonína Zápotockého. Pojednává o historii dělnického hnutí na Kladně v letech 1918–1920 z komunistického pohledu. V období komunistické vlády v Československu na něj bylo poukazováno jako na velmi významné dílo.
Vliv revolučních událostí na život prostých lidí na Žižkově.
V knize jsou shrnuty projevy,články a stati, které zrcadlí odborářské stanovisko Antonína Zápotockého k událostem pokvětnové doby.
