Stanislav Kratochvíl

Jeho otec pracoval v armádě, proto dětství prožil v různých moravských městech – v Uherském Brodě, ve Zlíně a po osvobození v roce 1945 se rodina vrátila do Brna. Zde také vystudoval psychologii na FF MU. Diplomovou práci zpracoval na téma využití psychotonu (tehdejšího léku obsahujícího pervitin) při léčbě emočních neuróz. Již během svých studií stážoval v Psychiatrické nemocnici v Kroměříži, kde posléze pracoval jako sanitář a poté, po absolutoriu v roce 1958, zde nastoupil jako klinický psycholog na tehdejší primariát prim. Mertla. Zde se na konci padesátých let a v šedesátých letech věnoval využití některých drog (thiopental, LSD), které byly tehdy oficiálně distribuovány farmaceutickými podniky, v psychoterapii jako prostředku k odžití (tzv. abreakci) nezpracovaných a potlačených prožitků u pacientů s neurotickými poruchami. V kroměřížské psychiatrické nemocnici pracuje Stanislav Kratochvíl dodnes (2017).Na kroměřížském Oddělení klinické psychologie působila společně se Stanislavem Kratochvílem celá řada významných osobností československé psychologie – např. doc. Ivo Plaňava, později významný manželský a rodinný psycholog, bývalý vedoucí Psychologického ústavu na FF MU v Brně prof. Mojmír Svoboda, PhDr. Petr Hájek, nyní profesor na Londýnské univerzitě, PhDr. Jan Ženatý, dále jungiánští psychologové PhDr. Ludvík Běťák, PhDr. Karel Plocek a mnozí další. Zakrátko také začal působit jako odborný asistent na brněnské univerzitě, kde přednášel psychoterapii. Během politického uvolnění v roce 1968 byl pozván jako hostující výzkumný pracovník do USA na Stanfordovu univerzitu, kde se zapojil do výzkumu hypnotických jevů. Na počátku 70. let 20. století se zasloužil o otevření psychoterapeutického oddělení (na oddělení 18b v kroměřížské léčebně), které navázalo na tradici středočeské lobečské komunity Ferdinanda Knoblocha. Komunitní systém s využitím psychodramatu a psychogymnastiky byl určitým ostrovem svobody v tehdejším bolševickém Československu. Umožnil stáž celé řadě psychologů, ovšem "na vlastním preparátu, na vlastní kůži", tedy jako pacientů. Kroměřížská komunita se věnovala především léčení neurotických poruch. Poznamenejme, že otevření oddělení pro pacienty předcházel intenzivní psychoterapeutický program, resp. trénink pro personál – který byl rovněž součástí budoucí kroměřížské komunity na oddělení 18b. V roce 1978 kvůli studijním pobytům v zahraničí, zejména v USA, musel z politických důvodů opustit brněnskou univerzitu (tehdy Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně) a od té doby působil jako externí pedagog na Univerzitě Palackého v Olomouci. Ještě před rokem 1989 se na Slovensku habilitoval, ale byl mu upřen docentský titul, který mu byl přiznán až po Sametové revoluci v roce 1989. 30. srpna 1991 byl jmenován prezidentem republiky Václavem Havlem profesorem klinické psychologie. Na Univerzitě Palackého působil až do roku 2009.Zavedl rovněž párovou sexoterapii, podstatně ovlivněnou terapeutickým systémem amerických sexuologů Masterse a Johnsonové. Za jeho časů byli manželé, resp. partneři hospitalizováni v tzv. Zelených domcích, aby se mohli věnovat intenzivní párové sexoterapii. Kratochvíl provozoval svou „sex-terapii“ v Kroměříži až do roku 1991 a za tu dobu prý pomohl 250 párům z celého Československa. Z tehdejší doby pochází učebnice Psychoterapie, která s monografií doc. Jiřiny Knoblochové představovala jednu z mála knih o psychoterapii, zvláště poté, kdy Knoblochová emigrovala. Vychoval celou řadu žáků, kupř. Alenu Plhákovou, jež na jeho pedagogické dílo navazovala na Univerzitě Palackého v Olomouci. Kratochvílova učebnice vycházela v doplňovaných a aktualizovaných vydáních opakovaně, po Sametové revoluci již opět svobodně, se skromnějším názvem Základy psychoterapie, naposledy v roce 2017. Autor vždy zastával integrativní přístup.Stanislav Kratochvíl stále vedle práce vedoucího klinického psychologa v psychiatrické nemocnici a psychoterapeuta na oddělení 18b vede již tradiční uznávané kurzy hypnoterapie, resp. klinické hypnózy, které rovněž pořádá v kroměřížské psychiatrické nemocnici. Jeho kniha „Sexuální dysfunkce“, která už vyšla v několika vydáních, fundovaně spojuje všechny aspekty diagnostiky a léčby sexuálních dysfunkcí