Josef Vaňhara

*6.července 1907 ve Zlíně - †11. září 1997 Vyučen hodinářem a zlatníkem. V polovině dvacátých let vstoupil do služeb baťovského tisku a zasloužil se o jeho rozmach - podařilo se mu sžít se s dynamikou, pracovním tempem a filosofií firmy. Nejen svými reportážemi, ale i fotografiemi zásoboval podnikový a později zlínský časopis Sdělení (Zlín) a reportážními záběry pronikal i na celostátní úroveň. V roce 1940 (již jako šéfredaktor) byl nacisty zbaven publikační činnosti a vyloučen ze Syndikátu novinářů. V době okupace se mu podařilo změnit Památník T. Bati ve Zlínské muzeum a ve Studijním ústavu vybudoval rozsáhlý archiv fy Baťa. Bohužel požár horního patra prvního Studijního ústavu mnohé z uložených věcí, včetně veduty města Zlína, zničil. Po okupaci se vrátil k novinařině. Řídil národně socialistický deník Zdar, vycházející do února 1948. V roce 1947 přešel do Prahy jako zahraničně politický redaktor Svobodného slova a designovaný šéfredaktor týdeníku Svobodný zítřek. Vítězný únor (1948) s ním naložil jako s mnohými jinými svobodomyslnými - nesměl publikovat a pracoval jako zemědělský dělník. Navíc jej i s rodinou dělnický režim vystěhoval z bytu a opět vyloučil ze Svazu novinářů. Nato byl odvlečen do tábora nucených prací v uranových dolech u Příbrami a Jáchymova. Pro nemoc - zánět pohrudnice a ozáření - jej propuštili. Následujcící tři roky strávil v invalidním důchodu. Do pense odcházel jako skladník. V roce 1989 se navrátil ke svému publicistickému povolání. Zúročil především léta, kdy měl zakázáno publikovat - ze šuplíku vytáhnul napsané essaye, vzpomínky a úvahy. Vyšla jeho ucelená díla: Příběh jednoho muže a jednoho města, Zlínské letectví, Zpráva o jedné zkušenosti (z tábora nucených prací). Josefu Vaňharovi byla po zásluze v roce 1993 udělena Cena města Zlína.