Marie Laure Picat

Když lékaři sdělili Marii-Laure Picat, že onemocněla rakovinou a zbývá jí pár měsíců života, nemyslela na sebe, ale na své čtyři malé děti. Snažila se pro ně najít náhradní rodinu, aby mohly vyrůstat nerozdělené spolu až do své plnoletosti. „Když jsem zjistila, že jsem nemocná, věděla jsem, že musím udělat jedinou věc: ochránit své děti,“ řekla Picat v rozhovoru pro francouzskou televizi TF1. „Potřebovala jsem se ujistit, že budou vyrůstat nadále všichni spolu jako rodina.“

Úřady jí nicméně řekly, že konečné rozhodnutí o tom, kdo se postará o její děti, není na ní – o jejich umístění rozhodnou francouzské sociální služby. Picat se rozhodla udělat něco, což, jak později přiznala, jí nebylo příjemné: svůj příběh zveřejnila v médiích. V tisku po celé Francii se objevily zprávy o boji Picat a z ní se zanedlouho stala národní hrdinka.

Brzy jí lidé z celé Francie začali posílat dopisy na podporu, někteří společně s šeky a hotovostí. Nejprve všechny posílala zpět. „Nedělám to celé pro peníze,“ řekla později tisku. „Ale když na tom lidé trvali, rozhodla jsem se vložit všechny peníze na bankovní účet, aby je děti mohly později využít.“

Kniha „Než odejdu navždy“ vysvětluje, proč cítila potřebu zaujmout pozornost veřejnosti, která jí nikdy nebyla příjemná. Picat dala všechny peníze, které dostala z prodeje knih, stranou pro své děti, a to samé udělala, když se prodala práva na film.

„Psaní mého příběhu není jen o zajištění finanční budoucnosti mých dětí. Je to můj odkaz pro ně,“ řekla. „V knize odpovídám na otázky, které by mohly v budoucnosti mít o tom všem nebo o mně.“

Po její smrti se zvedla mimořádná vlna solidarity. Odvaha této mladé maminky je příkladem a inspirací pro lidi na celém světě.