Vojtěch Lahoda Knihy

Čtvrtý svazek knižní řady Sudkových fotografických cyklů představuje jeho zakázkovou tvorbu. Historik umění Vojtěch Lahoda ve svém doprovodném textu ukazuje vývoj Sudkova vztahu k reklamní fotografii, zdůrazňuje klíčové Sudkovo setkání s Družstevní prací a Ladislavem Sutnarem a ukazuje, jak v mnoha případech Sudkovy snímky vznikající na zakázku volně přecházely v jeho volnou tvorbu. Sudek vytvářel na svých snímcích ze skleněných předmětů abstraktní kompozice, pracoval s neobvyklými úhly pohledu i se světlem. Sám si své reklamní práce vážil a některé své takto vzniklé snímky zahrnoval do svého díla a vystavoval je.

Monografie významného českého malíře, grafika, sochaře a výtvarného teoretika (1882–1953), jednoho z předních představitelů moderního českého umění, především kubismu. Publikace je vybavena množstvím barevných reprodukcí a černobílými fotografiemi.

Jan Zrzavý (1890–1977) je jednou z nejvýznamnějších postav českého umění 20. století. Jeho rozsáhlý umělecký odkaz lze interpretovat různými způsoby. Ačkoli byl členem důležitých uměleckých skupin, jeho vnitřní procesy se odehrávaly mimo ně. Místo členění podle životních událostí je vhodnější sledovat opakující se témata, k nimž se Zrzavý dlouhodobě vracel, když nacházel vhodné způsoby jejich vyjádření. Monografie se zaměřuje na klíčové oblasti Zrzavého zájmu, jako je téma tváře, které zkoumal ve svých podobiznách. Tvář pro něj symbolizovala setkání se sebou samým či blízkými osobami. Melancholie, kterou Zrzavý brzy identifikoval jako centrální pocit, je často považována za dominantní prvek jeho díla. Jeho práce zahrnuje podobenství o pokory, pomoci a milosti, ale také polaritu mezi meditací a uvolněnou sexualitou. Zrzavého umění se vyvíjelo v figurální a krajinářské linii, které se vzájemně neprolínaly. V krajinách se postavy objevovaly jen zřídka, neboť ho zajímala různorodost míst. Na konci svého uměleckého života se vrátil k počátkům evropského umění, což reflektuje jeho obdiv k autorům jako byl Leonardo. Tato kniha přináší plastický obraz Zrzavého umění a duše, a slouží jako klíč k pochopení jeho díla.

Kniha Černá slunce: Odvrácená strana modernity, vydaná k výstavě v GVU Ostrava, přináší fascinující pohled na české umění v letech 1928-1942, období plné politických a uměleckých zvratů. Zahrnuje více než čtyřicet osobností - malířů, sochařů, grafiků, fotografů a architektů, z nichž mnozí jsou klíčovými představiteli českého umění. Zaměřuje se na odvrácenou stranu modernity, odhalující přehlížené duševní vrstvy, které formovaly psychické struktury doby. Černá slunce symbolizují "slunce jiných světů", inspirované romantismem, ačkoli pojem avantgarda se stal běžným označením pro moderní projev. V původních avantgardních východiscích z dvacátých let se objevují nové smyslové a významové zdroje. Zvolené časové období je prezentováno jako prostor protikladných stránek, kde se mísí různé směry a názory. Tato kniha je součástí dlouhodobého projektu Arbor vitae, který mapuje důležitá období českého umění, jako jsou Roky ve dnech (1945-1957) a Konec avantgardy (1938-1948). Její hloubka a kontextualizace informací činí tuto publikaci nenahraditelnou.

Katalog výstavy, která proběhla v roce 1990 v domě U zlatého prstenu v Praze.

Bohatě ilustrovaná publikace přibližuje vývoj českého kubismu a jeho hlavní protagonisty

Rozsáhlá monografie mapuje české umění mezi lety 1938-1948 a konfrontuje ho s pokleslou kulturní úrovní daného období, ovlivněného totalitními režimy. V těchto dramatických letech si vnitřní svobodu udržela zejména tvorba nejmladších umělců, kteří se distancovali od svých předchůdců a zpochybňovali modernismus. Jejich práce byla založena na osobním vztahu k existenci "teď a tady". Po válce se ukázalo, že dějiny moderního umění pokračují, avšak naděje na obnovení svobodného veřejného prostoru byla brzy zničena komunistickým převratem. Mezi více než padesáti umělci, kteří jsou v knize zastoupeni, najdeme jména jako František Hudeček, Bohumír Matal, Toyen a Jindřich Štyrský. Kniha kombinuje studie k základním uměleckohistorickým otázkám s hesly zachycujícími klíčové pojmy kulturních dějin. Zajímavostí jsou ručně vlepované "osudy" umělců a faksimile katalogu výstavy Art tchécoslovaque 1938-1946, která se konala v Paříži v červnu 1946. Poprvé je zde také zveřejněn seznam tzv. zvrhlých umělců.

Monografie postihuje mnohovrstevnatý a mnohostranný vývoj českého moderního umění v období, kdy byl poznamenán nebývalým tvůrčím kvasem. V „kotli“ nabitém mimořádnou energií se tak v rychlém sledu střídaly hlavní tendence : impresionismus a symbolismus, dekadence a expresionismus, kubismus a civilismus. V Čechách se protagonisty svérázně přijímaných směrů stali umělci tzv. generace devadesátých let, kteří založili Spolek výtvarných umělců Mánes (Antonín Slavíček, Otakar Lebeda, Jan Preisler, František Bílek) nebo byli spojeni s okruhem Moderní revue (např. Karel Hlaváček), dále na počátku 20. století představitelé Osmy a budoucí Skupiny výtvarných umělců (Emil Filla, Bohumil Kubišta, Otto Gutfreund, Václav Špála, Josef Čapek) či uměleckého sdružení Sursum, navazujícího programově na předcházející generaci (např. Josef Váchal, Jan Zrzavý). Kniha končí připomínkou skupiny Tvrdošíjní, která jako jediná navázala krátce před skončením první světové války na výdobytky moderního umění, prosazené předválečnou generací. Jedenáct oddílů knihy představuje umělecké osobnosti bez ohledu na jejich generační či skupinovou příslušnost. Tímto členěním podtrhujeme skryté souvislosti, jež často unikaly dobovým reflexím, avšak s odstupem téměř sta let jsou stále očividnější. Z mnohých zastoupených umělců se během doby staly pilíře českého moderního umění.

Kniha je rozdělená na 2 části. První je část textová 1) Teigova znásilnění, text napsal V. Lahoda a 2) Koláž jako simuntaneita a rozpor napsaná K. Srpem, v druhé části jsou Teigeho koláže. Je vydávaná dvojjazyčně – česky a anglicky.

Katalog expozice českého výtvarného umění z období 1900-1990 ze sbírek Galerie hl.m.Prahy.

Zdenek Rykr je dnes řazen k nejoriginálnějším umělcům první poloviny 20. století v Čechách. Velká škála Rykrovy kreativity ukazuje na neuvěřitelnou tvůrčí energii umělce, který neustrnul a vždy hledal nové výzvy. Pokud v současnosti veřejnost ví něco o Zdenku Rykrovi, pak bohužel stále jen nepřímo. Většinou jí nic neříká ani jeho dílo, ani jeho osud, může však znát mouřenína z čokoládové tyčinky Kofila. Mnoho konzumentů této lahodné cukrovinky netuší, že autorem grafického návrhu Kofily, stejně jako provázkového písma Orion nebo orionské hvězdy, je právě Rykr. Jeho vazba k továrně na čokoládu byla v českém prostředí natolik výjimečná, že se stala hlavním motivem této publikace.

Dějiny umění 12 jsou zatím posledním svazkem řady Dějiny umění, vydávané postupně v Knižním klubu. Tento díl je původní prací českých odborníků na současné výtvarné umění, teoretiků, kunsthistoriků, publicistů i umělců. Ti se pokusili v 10 kapitolách, rozdělených především podle jednotlivých výtvarných oborů, zachytit proměny výtvarné scény od 60. let až do současnosti a jejich sociální, politické a technologické aspekty. Přestože pro moderní umění je typické právě stírání hranic mezi jednotlivými obory a odklon od jejich klasických premis, experimentování na poli technik a materiálů, tradiční dělení výtvarných oborů zůstává často jediným vodítkem ve složitém labyrintu postmoderny a jejího dopadu na životní styl či vnímání uměleckých i jiných souvislostí. Dějiny umění 12 jsou pokusem o vystižení sučasných tendencí a směrů, o zachycení oblastí, jimiž se ještě nedávno teorie výtvarného umění vůbec nezabývaly - například elektronickými médii a jejich dopadem, reklamou jako formou uměleckého vyjádření či tvorbu inspirovanou velkoměstským folklórem, jakou je třeba graffiti. Dvanáctý díl Dějin umění se od předchozích jedenácti neodlišuje jen tím, že vznikal kompletně jako původní práce českých autorů, ale i tím, že představuje první pokus o komplexní zachycení dynamické a proměnlivé tváře umělecké scény posledních desetiletí.

Kniha Vincenc Kramář - od starých mistrů k Picassovi byla vydána u příležitosti výstavy, která vzdává hold vůdčí osobnosti Vincence Kramáře. V knize jsou obsaženy všechny významné etapy jeho působení (sběratel, historik a teoretik umění, ředitel galerie).

Katalog ke stejnojmenné výstavě obsahuje texty Romana Musila, Vojtěcha Lahody a Petra Jindry. Ve stati Operace „Kubišta“. Ke genezi sbírky českého kubismu v Západočeské galerii v Plzni rekonstruuje Roman Musil na pozadí politické a kulturní úlohy krajských galerií v 50. až 70. letech vznik mimořádně…

Monografické zpracování souborného díla jednoho z nejosobitějších malířů české moderny je týmovou prací českých historiků umění a přináší nové poznatky a hodnocení života a tvorby tohoto významného umělce.

Malíř Karel Černý (1910–1960) patří mezi nejzajímavější osobnosti českého moderního umění dvacátého století. Jeho teskné, procítěné obrazy milenců v zahradních restauracích, záhadná zátiší i opuštěné jihočeské krajiny patří ke klasickým příkladům českého malířství 30.–50. let. Publikace mapuje vývoj Černého díla zejména v souvislosti s vlivem existencialismu. Ten v českém kulturním prostředí sílil ve čtyřicátých letech a měl nesporný význam pro malířův postoj výlučného osamění, které se stalo až ontologickou kategorií jeho života i tvorby. Kniha obsahuje dosud nejkompletnější soupis umělcovy malby a soupis grafiky.... celý text

Prvotním cílem Družstevní práce bylo vydávat ve vysokém nákladu hodnotnou literaturu v kvalitním výtvarném zpracování a tak kultivovat vkus široké veřejnosti. Progresivní vizuální styl, který ji reprezentoval, prosazoval její ideje a propagoval její zboží, byl dílem designéra Ladislava Sutnara (1897–1976) v kongeniální spolupráci s fotografem Josefem Sudkem (1896–1976). Publikace vycházející k výstavě v pražském Uměleckoprůmyslovém museu pojednává o historii Družstevní práce, tvorbě Ladislava Sutnara a Josefa Sudka pro dp a její ediční aktivitě v kulturně-společenském kontextu dvacátých a třicátých let.

Jan Autengruber (1887-1920) studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a na Akademii výtvarných umění v Mnichově. V letech 1907-1913 žil v Mnichově, v roce 1910 podnikl cyklistickou cestu do Paříže a mezi lety 1913-1915 pobýval v Itálii. Během první světové války narukoval, ale brzy byl uvolněn. Po roce 1918 pracoval v jižních Čechách a Praze, kde onemocněl španělskou chřipkou, která se zhoršila na zápal plic, což vedlo k jeho úmrtí v pražské nemocnici. Publikace zkoumá dosud neznámé aspekty jeho díla. V Mnichově se věnoval portrétům, aktům, kopírování starých mistrů a zátiším s maskami. Na konci prvního desetiletí se jeho styl uvolnil a zdůraznil výraz a svěžest malířského gesta. V Itálii, zejména v Taormině, se jeho technika vyvinula z chvějivého rukopisu barevných fleků do expresivní a dynamické formy. Uvědomil si, že virtuozita musí ustoupit radikálnímu výrazu. V jeho kresbách se objevují biblické motivy, jako Ukřižování a Svatý Šebestián, které dosahují vrcholu radikální expresivní formy, čímž se řadí po bok významných umělců jako Lovis Corinth a Max Beckmann.

Katalog výstavy, která přiblížila vizuální archiv Emila Filly (fotografie, reprodukce, výstřižky tisků s vyobrazením výtvarných děl). Archiv sloužil umělci k uchování inspiračních zdrojů i k dokumetaci vlastní tvorby.

Monografie vychází u příležitosti výstavy Libora Fáry v Galerii Smečky na jaře 2006.

"World War I was a seismic event in Europe whose most concrete ramifications were the sweeping changes made to maps of the continent after 1918. A number of new, independent states were established in the wake of the Armistice, and these tectonic developments found varied expression in the arts, transforming the image of the continent both cartographically and artistically. This new edited collection focuses primarily on how modernism and the avant-garde responded to these geographic changes in Central and Eastern Europe, the Baltic States, and Scandinavia. The contributors explore the clashes between the national, the transnational, and the cosmopolitan as they played out in diverse artistic genres. In many countries across Europe, the struggle for national independence--which in many cases began in the nineteenth century and culminated only after World War I--had important cultural and artistic consequences, which are only beginning to be understood. This book--copublished with Artefactum--provides a crucial new lens to rethink the methodological tools used to understand the complexity and the multiplicity of avant-garde forms in twentieth-century Europe, encouraging scholars to reconstruct global cultural history without tired nationalistic approaches."

Un regard critique sur les visées du cubisme, entre 1910 et 1913, analysant le travail de Picasso et Kahnweiler, entre autres. Propose également un retour sur l'art tchèque, ses rapports à la scène parisienne et son évolution sur le plan international