Ante Tomić Knihy

Děj knihy se odehrává v zapadlé vsi v dalmatských horách, kam turisté nejezdí a lidé jsou tu „odsouzeni“ žít jen mezi sebou. Postupně se seznamujeme s řadou typických postav chorvatské současnosti: alkoholik, neukojená vdova, bohatý emigrant, dítě z Německa, místní rozumbrada, kněz-alkoholik, řada všeumělů a všeznalců apod. Snad chybí jen bývalý komunista a mozaika by byla úplná. Tomić velmi přesně postihuje všechny možné nešvary a stereotypy obecně vesnického života, ale i konkrétní chorvatská specifika. Většina příhod a zápletek je úsměvná, nicméně při hlubším zamyšlení spíše tragikomická. Život na dalmatském venkově totiž opravdu žádná idyla není. Neuvěřitelné historky, které si čte jedna z postav – Josip zvaný Miguel – v černé kronice, nám připomínají Švejkovy vyprávěnky, jimiž Švejk oblažoval, koho potkal. Byť se zdály absurdní a směšné, dobře zrcadlily reálný stav společnosti. A u Ante Tomiće je tomu podobně.

(Scenarij) Knjiga koju držite u rukama zove se Ustav Republike Hrvatske, ali njezin autor nije Vladimir Šeks. Šeksološki gledano, ova knjiga nije se ni smjela dogoditi. Jer, u lijepo uređenim zemljama ljudske nesreće nisu pravilnost, nego anomalija. Kulturološki gledano, ovom je tekstu, baš kao i filmu koji je iz njega nastao, suđeno postati ustavom publike hrvatske. Naravno, i ne samo nje. Otkuda ta, (pre)učen svijet bi kazao, diskrepancija? Možda otuda što imenice Šeks i kultura ne staju u istu rečenicu? Amerikanci tvorce svog ustava nazivaju founding fathers. Rajku Grliću i Anti Tomiću ne treba tako pompozna titula; njima su dovoljna i očinstva nad vlastitom djecom. S titulom ili bez nje, ovaj nas je dvojac zadužio pričom i filmom koji o vremenu današnjem govore dokumentaristički precizno, a umjetnički moćno. Ukratko: ljudi moji, Ustav je zakon! Ivica Ivanišević

Folklor, pisan s navodnicima ili bez njih, tvrdoglavo preživljava i najveće društvene potrese; i kad se ćini da je posvojio nove vrijednosti, on zek preoblikuje stare. S tom se činjenicom Tomić odavno pomirio. Da bi s nekim podjelio terapeutske blagodati tog otkrića, napisao je smotru folklora. Kad je sklopite, i vi ćete, zacijelo, ponoviti onaj njegov programski usklik iz naslova jedne kratke priče_: Život ima smisla!

Neobično je to, drage čitateljice i dragi čitatelji, malo možda i tužno, u jednom času imaš dvadeset i čini ti se da će ti čitav život biti kao jedan uzbudljivi neprekinuti Woodstock, a samo časak kasnije vučeš putni frižider s voćnim kašicama i rižolinom. Nisi ni primijetio kada ti se i kako to dogodilo. U treptaju oka, učini ti se, od anarhista u vreći za spavanje na plaži pod tamarisom pretvorio si se u malograđansko čudovište koje urla na recepcionara jer u sobi nema tople vode. E, sad, što da čovjek napravi? Mogao bih se, dakako, kao oni ocvali bikeri u kožnim prslucima s resama, sa sijedim brčinama, perčinima i crnim "Born to be Wild" majicama rastegnutim preko trbuha, praviti kao da se ništa nije dogodilo, ali nekako nemam volje za to. "I'm too old for this shit", rekao bi Danny Glover u "Smrtonosnom oružju", a ja ga često citiram, uvijek napola ozbiljno, s nekom svečanom autoironijom, sam sebi smiješan u što sam se pretvorio.

Sve ono što je Ante Tomić dosad napisao - romani, priče, filmski scenariji, kazališne drame, i posebno tjedne kolumne - bilo je trasiranje puta za ovaj roman. Veličanstveni Poskokovi su puna mjera Tomićeve zrelosti u kojoj je hrabrost jedna od njegovih najprepoznatljivijih odlika.