Jaroslav Pešina

Historik umění Jaroslav Pešina se narodil 27. dubna 1912 v Praze. V letech 1923 až 1931 absolvoval reálné gymnázium v Praze a v letech 1931 až 1936 studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde plně rozvinul své vědecké schopnosti pod vedením Vojtěcha Birnbauma, Josefa Cibulky, Josefa Šusty a Antonína Matějčka. S posledně jmenovaným ho navíc pojil příbuzenský svazek, neboť se roku 1941 jeho ženou stala dcera A. Matějčka Alena. Vojenskou službu vykonal v letech 1936 až 1938. V letech 1939 až 1950 J. Pešina pracoval ve Sbírce starého umění Národní galerie v Praze. Roku 1946 byl habilitován na Univerzitě Karlově, kde od roku 1950 působil jako státní docent a od roku 1954 jako řádný profesor dějin umění. V letech 1963 až 1970 stál v čele katedry dějin umění Filozofické fakulty pražské univerzity a tvárně působil na dvě generace žáků. Stěžejní oblastí Pešinova badatelského zájmu se stalo domácí malířství pozdní gotiky a rané renesance. J. Pešina zásadním způsobem přispěl k poznání doposud opomíjeného období, jehož materiál i problematiku si zcela osvojil. Nově uspořádal roztříštěný památkový fond, osvětlil jeho chronologii i autorské otázky, a to jak v rámci vývoje domácí tvorby, tak i v širších souvislostech k evropskému prostoru.