Ján Kollár Pořadí knih

Ze svazku s prostým titulem Básně promlouvá k nám „básník naší národní mladosti, našeho obrození, našeho hlášení se opět k životu po sta letech spánku, a jak se zdálo i smrti“. (Nejedlý.) Výbor zahajuje nejslavnější Kollárova báseň a jedno z nejvýznamnějších děl české poesie, Slávy dcera. Již v době jejího vzniku a pak i dále mluvil Kollár touto rozsáhlou skladbou k lidu jako hlasatel družby slovanských národů. Nebyl to „panslávský sen“, ale ideál vzájemného přátelství a pomoci všeeh slovanských národů, který Kollár ve svém díle propagoval a pro který byl také buržoasní, západně orientovanou kritikou a literární historií nejčastěji napadán. Kollárovi však dala za pravdu sama skutečnost. To, co jeho současníkům a ještě i pozdějším generacím se zdálo snem, touhou nebo nereálnou fantasií, je dnes skutečností, která ještě překonala básníkovy tužby. Tím vším je nám Slávy dcera zvláště drahá, to také opravňuje její nové, úplné vydání. Dále byl do svazku zařazen početný výbor z drobnějších, méně známých Kollárových básní, z nichž některé pro svůj bojovný odpor proti tmářství, zotročování a odnárodňování kolovaly za tuhé metternichovské reakce po řadu let pouze v opisech. – Poznámky Kollárovy a pořadatelovy. K vyd. připravil a poznámkami doprovodil F. R. Tichý; úvod Zdeňka Nejedlého. Rejstřík znělek. Přehl. znělek z vyd. r. 1845 a 1852 nepojatých do souboru.

Mnohý jazyk, znělky milé, laje vám jak upýpavým hříšnicem, že jste jeho útlým žvanicem košík daly, k tanci s vámi maje.

Ve vlastní umělecké práci nedal se sice Kollár cestou tvoření přímo v duchu lidové písně, ale přece jen jeho poesie (především Slávy dcera) nese hojné stopy lidových zpěvů jeho rodného Slovenska, jež horlivě studoval a sbíral. Dokladem této jeho lásky je mohutná sbírka Národnie zpievanky čili písně světské Slováků v Uhrách ... vyd. v Budíně r. 1834, z nichž je přitomná kniha výborem. Poněvadž tato jubilejní anthologie (vyd. k 100. výr. básníkova úmrtí) chce být nejen dokladem Kollárovy často opomíjené a zapomínané činnosti sběratelské (sbírka nebyla od svého 1. vyd. vůbec obnovena, přesto, že její ohlas byl velký - mezi jinými se důkladnému studiu této knihy věnoval hl. Havlíček a J. V. Frič), ale zároveň též obrazem života prostého slovenského lidu, jeho práce, citů a myšlení, vyloučili z ní pořadatelé písně studentské, makaronské, latinské a písně vzdělanějších stavů a všechnu pozornost věnovali písním skutečně lidovým. Tak vznikl tento soubor 708 písní (rozd. do 10 odd. s původ. Kollárovými názvy), které nejsou jenom historickým dokumentem, ale živým svědectvím bohaté umělecké tvořivosti slovenského lidu, krásným obrazem naší vlasti a jejího lidového života.