Jiří Kratochvil Pořadí knih (chronologicky)

Tichý křik od Jiřího Kratochvíla je sbírkou emotivních povídek, které zkoumají hluboké lidské prožitky, od ztráty a smíření až po morální dilemata a odhalování rodinných tajemství. Každý příběh nabízí introspektivní pohled na postavy, které se ocitají na životních křižovatkách, kde čelí osudovým rozhodnutím. Autor citlivě vykresluje jejich vnitřní světy a postupně odhaluje, jak minulost ovlivňuje současnost. S melancholickou atmosférou a důrazem na psychologickou hloubku je Tichý křik knihou, která čtenáře zasáhne a přiměje k zamyšlení nad vlastním životem.

Kratochvilova nová skladba Kapesní román pro kapsáře má za vypravěče skutečného kapsáře. Není však obyčejný. Moto románu připomíná, že se za kapsáře označil skvělý spisovatel Jorge Luis Borges, který se honí za příběhy. Kratochvilův Robert Mráček je kleptoman, jeho první žena Kateřina si připaluje cigaretu od blesku, druhá Pastorela horuje pro vzduchoplavbu, muž jí uletí na pustý ostrov a tam vede robinsonovskou existenci, přičemž funkci Pátka zastává orangutan. Okolní svět se zmítá ve válce, zřejmě třetí světové. V tom duchu hrdinova dobrodružství pokračují, věřte nevěřte. Měl jsem čest a štěstí sledovat je už v rukopise na obrazovce. Ale knížka je zážitek pro všechny divné kapsáře a jejich vyznavače. Máme společně velký svátek.

Poslední román významného českého autora Jiřího Kratochvila se odehrává v devadesátých letech minulého století a vypráví příběh muže, který zázračně rychle získá pohádkový majetek, aby o něj vzápětí přišel. Jako všechny Kratochvilovy romány, i tento je zasazen do Brna, konkrétně popsaných míst, a zároveň zve čtenáře do kouzelných světů fantazie. Příběh odráží střetávání dobra a zla v současném světě. Kromě hlavního románu obsahuje i sedm povídek, z nichž některé jsou nové, zatímco jiné, jako Vrah holubů a Případ nevhodně umístěné šance, se vrací po letech v přepracované podobě. Poslední povídka Čertovo kopýtko se zaměřuje na spisovatelské osudy za normalizace a po pádu železné opony. Milan Uhde vyzdvihuje autorovu schopnost překvapovat čtenáře vynalézavými zvraty a odchylkami od běžné logiky. Tvorba Kratochvila je zábavná a podává obraz světa, jaký si vysnil. Kniha je doplněna 15 celostránkovými černobílými fotografiemi brněnských budov a míst, což ji činí ideálním dárkem pro milovníky české literatury a architektury. Jiří Kratochvil ji označuje za svou poslední, a má všechny předpoklady stát se událostí českého literárního podzimu.

„Škrtiči jsou má poslední povídková knížka — a tak je i mým rozloučením s příběhy. Proto jsem do ní zařadil taky dvě povídky, o nichž jsem přesvědčen, že jsou vůbec tím nejlepším, nejcennějším, ale i nejdůležitějším ze všeho, co jsem kdy dokázal napsat, Flétnu a Já lošaď.“ Autor k těmto svým stálicím přidal i příběhy zcela nové. Texty v nenápadných nikách ukrývají rozmanité nápovědi, oříšky narážek i tajemství. Fantaskno se snoubí s realitou podobně jako emoce s etosem. Z vod literární galaxie vystupují bizarní motivy, ukrývající se monstra a netušené exempláře, které autor vyvádí na světlo v překvapivém rytmu vyprávění. A tak čtenář škrcený tempem příběhů se teprve na jejich konci může úlevně nadechnout, že všechno to napětí, vášně a strachy byly vlastně jen povídky. Nebo ne?

Krátké texty v popředí, dlouhé příběhy v pozadí. Ukryto v nich je přesně tolik, kolik sami dokážeme objevit. Ručně psaná a kreslená tragikomická kniha, v které se najde opravdu každý. A kdo ne, ten před sebou hraje NA SCHOVÁVANOU. Vznikám na účtenkách z barů, zrcadlech, podtáccích, papírových kapesnících a na zdech záchodů. Vše psané rukou přítomnosti o minulosti, co je ztracená. O budoucnosti, v které budou ctnosti a v moci oka mžiku, kdy stačí jeden všeříkající pohled a vím. Špinavá místa veřejnosti pokrývám vnitřní čistotou. Zanesené nitro nanáším na venkovní krásy. Atrament černých slov se do mě s nocí tiskne a vrývá jako červené rty milenky na ranních vzkazech. Jsou to předehry, hry i dohry skrze hříčky i hříchy zakrývající moji tvář pod bílý papír. Na ní se skrytě jako roční období střídají smích se smutkem. Vše míchám do koktejlu smíšených pocitů tragikomické poezie života, kvůli které jsem opilý, ale díky níž i střízlivím. Jako poklad ukrývá své klady i zápory, je nakonec každý schopen objevit jen tolik, co mu právem ruky svěřené přítomné moci náleží. Kdo nenachází nic, nehledá, nýbrž hraje na schovávanou.

Knihu povídek charakterizuje autor jako groteskní hříčky, zábavné eskamotérské kousky. Což nerozporuji, naopak tleskám: v době, kdy se hlavní proud české prózy opět stává těžkým průmyslem literatury, jsou chvilky úžasu nad zázraky lehkorukého kouzelníka přinejmenším osvěžující. Ale nedejme se zmýlit autorovou autostylizací a přečtěme si třeba jednu z vrcholných povídek sbírky, Chlapečka z tajgy: to, co temně vrčí pod zdánlivě zábavným příběhem o geniálním ruském rozvědčíkovi, který studuje v Praze českou literaturu za tajným a děsivým účelem, je aktuální a znepokojivé. Svou hravostí je pro mě čerstvý osmdesátník Kratochvil nejmladším českým spisovatelem. A píše-li o této knížce, že jde o jakési mé rozloučení s literaturou, zdráhám se uvěřit, že mu to naše paní Literatura dovolí. Bez autorů jako on by se totiž uzívala nudou…

Ručně psaná a malovaná básnická sbírka o strastech a slastech našich životů v cyklu od léta do jara a ještě dál. Příběh knihy je inspirován (ne)skutečnými událostmi.

Ein rätselhafter Mord hält Brünn in Atem: Unter der Zimmerdecke einer vorübergehend leeren Wohnung baumelt eine Leiche. Kein Täter, kein Motiv. Die Presse stürzt sich auf den Fall. Und Adam, der Nachkomme einer Dynastie von Privatdetektiven und Spezialist für Mord, nimmt die gut verschlüsselte Fährte auf. Wir folgen Adam in ein Labyrinth von Rätseln, ein Knäuel miteinander verwobener, ineinander verschachtelter Geschichten an der Grenze zwischen Traum und Wirklichkeit. Ji.í Kratochvil entfaltet sein Geschichtenknäuel virtuos, voll Ironie, überraschenden, surrealen Pointen und der Liebe zum ausgefallenen, besonders treffenden Wort. Ein ganz wundersames Buch, das drei funkelnde Literaturstränge vereint: den Surrealismus, die tschechische utopische groteske Fantastik und die Kriminalliteratur ... komisch, überraschend und architekturkritisch. Tobias Gohlis, Die Zeit, über Das Versprechen des Architekten

Další román nejvýraznějšího vypravěče porevoluční české prózy, v němž je Jiří Kratochvil opravdu především „neřestným vypravěčem“ (neřestný tu ale neznamená nemravný), nikoli analytickým intelektuálem. V Je suis Paris si můžeme vychutnat mnoho dějových úrovní a zákoutí. Vše je skloubeno a vyprávěno s mimořádnou přesností a lehkostí, běžící jako dobře namazaný stroj. Celý ten čtenářsky dobře přístupný mechanismus, vytvořený s kratochvilovským vtipem a neobyčejnou slovesnou silou, nese vespod notorickou, třebaže úspěšně ironizovanou vypravěčovu úzkostnou skepsi: Kromě smrti v životě není jiné jistoty a naše naděje jsou jen jinou verzí králičí víry o daleké zaslíbené zemi Austrálii. Hle, Jízlivá potměšilost žití, tedy v roce 2017 vydaný Kratochvilův román, jehož je Je suis Paris zdařilým pokračováním.

Publikace seznamuje čtenáře s deníkem podplukovníka v. v. Rudolfa Tomaštíka na 228 stranách, doplněným o poznámky editorů a více než 200 historickými fotografiemi, dokumenty a ilustracemi. Tomaštík byl mobilizován jako desátník R-U branné moci a po zajetí na ruské frontě v roce 1914 vstoupil v listopadu 1917 do čs. legií, kde sloužil v 8. střeleckém pluku „Slezského“. Jeho deník zachycuje boje s bolševickou armádou v letech 1918–1920 a legendární sibiřskou anabázi čs. legionářů. V roce 1919 byl jmenován důstojníkem a převelen ke 2. střeleckému pluku „Jiřího z Poděbrad“. Po návratu do vlasti v roce 1920 pokračoval ve službě u horských útvarů čs. branné moci, zejména v Horském praporu 5 a Horském pěším pluku 2 v Ružomberoku. V dalších letech sloužil v Benešově a Jaroměři. V podzimě 1938 byl velitelem III. praporu Hraničářského pluku 17, určeného k obraně opevnění. Po okupaci v červenci 1939 pracoval jako úředník, ale v roce 1941 byl penzionován jako legionář a aktivně se zapojil do odboje. Jeho činnost vyvrcholila během květnového povstání v roce 1945, po kterém se vrátil do obnovené čs. branné moci, kde sloužil do roku 1949.

JIŘÍ KRATOCHVIL – Er gilt als großer Erzähler der postrevolutionären tschechischen Prosa, dessen Stil vom literarischen Experiment, von der Postmoderne und vom magischen Realismus geprägt ist. In seinen Werken spiegelt sich seine Faszination vom Genius Loci Brünn und vom Wankelmut der Geschichte des zwanzigsten Jahrhunderts wider. Er knüpft seine Erzählungen nach Spinnenart: dehnbar und stabil, gründlich aufgebaut, aber auch trügerisch, betörend, hinterlistig. Sein reiches Werk übt eine starke Sogwirkung aus, die Ursprünge liegen jenseits der Vernunft in Archetypen, in Mythen – an den Anfängen allen Erzählens. „Es verwundert überhaupt nicht, dass Jiří Kratochvils schwungvolle, erfi ndungsreiche Arbeit weltweit gern undhäufiggelesen wird.“ SUDABEH MOHAFEZ

1968-9 : 50. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy.

Groteska Bakšiš se původně měla jmenovat Báj, což naznačuje, že příběh je dílem anonymního vypravěče, který si vymyslel život svých hrdinů, krásné čubky Daniely a mladého panice Jakoubka. Tento vypravěč, skřet žijící v dutině křemeláku, manipuluje osudy postav a zasahuje do jejich životů. Skřet, považovaný omylem za zlou bytost, se sám označuje jako bytost mimo dobro a zlo, která nikdy neublíží, ale ani neprospěje. S radostí si užívá vyprávění, mění osudy hrdinů jako krejčí svatební oblek, přidává a odebírá, a dokonce vkládá další příběhy do jejich životů. Tímto způsobem je Jiří Kratochvil, skřet fascinovaný lidským pohlavím, sám vypravěčem. Přiznává, že jeho největší touhou je uvést do chodu nějaký rozmarný příběh a poté ho vyprávět. Slovo bakshish, znamenající v perštině dar, symbolizuje, že prostřednictvím skřeta vypravěče nám autor daroval originální variantu věčného příběhu muže a ženy.

Reedice oblíbené sbírky povídek na téma, které nestárne.

Jiří Kratochvil nebyl první, komu liška (symbol volnosti, dravosti, chytrosti a zrzavé krásy) uhranula. Na román Davida Garnetta Lady into Fox (1922, česky Dáma v lišku, 1969) navázal Vercors románem Sylva (1961, česky 1965), v němž zase proměnil lišku v dámu. Autor však spojil oba příběhy v jeden a zasadil do padesátých let, kdy režim země, kde zítra znamená již včera v čele s Hospodářem nemilosrdně drtil lidské životy a dusil svobodu. Jedna linka vyprávění začíná v Pavlovově institutu, kde se podaří obdařit liščí mládě rozumem a potom proměnit v lidskou bytost. Samozřejmě že přenádhernou a samozřejmě že pověřenou tajným úkolem. Druhá linka se odehrává v Brně, kde je mladý inteligentní dělník zpracováván pro služby v StB. Liščí krasavice, vycvičená k diverzním akcím všeho druhu, ovšem netuší, že existuje něco jako láska a cit. A to podcenili i soudruzi školitelé. Proto se stáváme svědky vášnivého příběhu, v němž se liška Sylva do dělníka Pavla zamiluje. No a láska je naděje a také cesta ke svobodě. Více prozrazovat už není třeba.

Kdo má rád prózy Jiřího Kratochvila, přijme ochotně fakt, že jedním z hrdinů a vypravěčů tohoto románu je králík. Umí mluvit, vzdělává se, filozofuje nad svými i lidskými situacemi a zastává názor, že zasahovat do nich není moudré, protože to k ničemu dobrému nevede. Nad králíkovými epizodami a zápletkami se mohou čtenáři těšit na neuvěřitelná překvapení, a nebudou zklamáni, protože autorova fantazie je nedostižná. Navíc mate tím, že postavy i události při vstupu do děje vypadají, jako by pocházely ze skutečnosti, kterou jsme zvyklí pozorovat kolem sebe. Jenže Kratochvil naopak předpokládá, že „život krade z literatury“. V tom duchu si jej vysnívá a buduje. Žije však v reálném světě a dobře ví o jeho temných nejistotách. Napovídá tomu i záměrně kunderovský název románu. Básník — to označení si Kratochvil plně zaslouží — byl svědkem krásných příslibů, které se naplnily v podobě katastrof, prohlédal mocensky prosazované lži, jež se pro mnohé staly pravdou, zakusil doteky rukou, které se prohlašovaly za pomocné, ale patřily zabijákům. Kratochvilovská říše řízená zákony svobodného výmyslu budí radost. Přitom však nese mateřské znamení doby diktatur, vyhlazovacích táborů a nadějeplných převratů ohrožených zmarem. I králík je si vědom nebezpečí, že ho upečou a snědí. Milan Uhde

An dem Tag, an dem Hitler sich in Berlin umbringt, brechen drei Männer zu einer langen Wanderung durch Brünn auf. Dieser Streifzug durch die von der Roten Armee soeben befreite Stadt entwickelt sich zu einer Odyssee voller wundersamer, burlesker Augenblicke. Während an der Brünner Peripherie noch verzweifelt gekämpft wird, zieht ein Ensemble verkrüppelter Laienschauspieler mit Shakespeare im Repertoire durch die Innenstadt, eine blinde Seiltänzerin balanciert über den zerstörten Häusern auf einem Seil und ganz Brünn steht auf Pfeilern, die in einen riesigen unterirdischen See, eine Art schwarzen Spiegel der Stadt, eingelassen sind. In diesem karnevalesken Treiben versuchen Kostja, Kuba und der von einer sprechenden schwarzen Katze begleitete Jindrich ein Verständnis für den herrschenden Ausnahmezustand zu entwickeln. Während Kostja und Kuba nach einem in Brünn abgeworfenen amerikanischen Fallschirmspringer suchen, der im Besitz einer Sendung mit dem Wundermittel Penicillin sein soll, hat Jindrich eine viel geheimere Mission: Er ist dazu auserwählt, das mythische Aufeinandertreffen von Gut und Böse zu entscheiden. Mehrmals im Laufe des Tages kreuzen sich die Wege der Suchenden, um am Ende auf unerwartete Weise zusammenzutreffen. Jirí Kratochvil findet eine unverwechselbare Sprache für eine Zeit, in der nichts gewiss scheint.

Fakt vám to ještě nedošlo? Už nás čeká jen dlouhý řetěz hloupých snů v tom našem už nikdy nekončícím kómatu, - varuje nás autor ve finále prvního textu svého dalšího povídkového konvolutu. Jeho prostřednictvím opět chrlí na svou osudovou metropoli magmaticky žhavé, psychedelicky angažované, dojemné a temně komické laudatio. Jedno je však třeba zdůraznit: Kratochvilova perspektiva je sice intimně brněnská (ohmatává a očichává město svého srdce se zanícením milence!), zároveň však i nejširší možná, doslova kosmická. Jeho vypravěčský zoom je natolik pohyblivý, až vyvolává závrať: jako by autor se svrchovaným zaujetím pozoroval divadlo světa dalekohledem i lupou současně. Chvějivě živá vlákna bravurních narativních gest a nezaměnitelně vibrujícího jazyka tak dávají vzniknout realistickým dějinným flashbackům — a zároveň bezedně fantaskním trojrozměrným gobelínům, pro něž bychom v aktuální tuzemské literatuře jen těžko hledali přirovnání. Přesto své souputníky autor má… Na klopě prvního souboru Brněnských povídek (2007) bylo řečeno, že je „Borgesem české literatury“. Dodejme nyní, že třeba také pokrevním příbuzným Ladislava Klímy. Neboť i Kratochvilův vypravěčský „egodeismus“ je čímsi absolutní. Milan Ohnisko

Nemíním psát memoáry, ač už jsem v tom věku. Je mi to vzdálené, ba protivné, stejně jako psaní poezie, příliš osobní a příliš důvěrné. Dokážu jen parodie básní, a dokázal bych snad i parodii na své memoáry, ale ta je koneckonců rozptýlena v mých románech a povídkách. Kdysi jsem napsal zde přítomný dopis Ludvíku Vaculíkovi a v něm je jakýs digest mého životního příběhu, a dál jít nemíním. Ale vlastně všechny texty Blešího trhu, eseje, fejetony, recenze, sloupky i neidentifikovatelné útvary, jsou mým literárním anebo životním vyznáním. Portréty spisovatelů anebo recenze jejich knih mi totiž odedávna slouží jen jako záminka k autorským konfesím a stejně tak je to třeba i s brněnskou architekturou, která tu v mém podání umožní nahlédnout hluboko, přehluboko do mé duše. A v tomto smyslu je Bleší trh má knížka nejosobnější. Jiří Kratochvil

Kapitoly ze života venkovského faráře. Na základě osobních vzpomínek a nemnoha dochovaných písemností představuje tato publikace osobu P. Heřmana Keymara (1920-2003), kněze, který mnohdy zůstával jakoby ve stínu druhých, ale svou dlouholetou nenápadnou a vysoce kultivovanou službou dokázal blahodárně ovlivnit spoustu lidí. Kniha poodhaluje řadu překvapivých skutečností z jeho na první pohled obyčejného života.

„Asi bych se měl hned na začátku představit,“ otevírá novou prózu Jiřího Kratochvila jeden z vypravěčů, jinoch Jonáš. Vězme, že Jonáš byl jako nemluvně nalezen za průtrže mračen v liduprázdné tramvaji, podobné břichu velryby v rozbouřeném moři. Do jeho osudu po letech vstoupí záhadný bezdomovec Charlie, muž „mnoha řemesel“, ovšem postižený ztrátou paměti. Charlie čím dál čiperněji pečuje o Jonášovu výchovu a vzdělání, jako by ho připravoval na cosi mimořádného. Okolnosti jsou nejasné, avšak oba hrdinové se v brněnských Černých Polích nesetkali náhodou… Kratochvilovo romaneto je další z jeho děl typických košatou imaginací, spletitými příběhy i nečekaným finále.

Kniha se odehrává v Brně během jediného dne na samém konci války. Píše se 30. duben 1945. Centrum města je už osvobozeno, avšak bojuje se ještě nedaleko odtud. Podstatná část wehrmachtu a oddíly SS jsou však na ústupu. Vracejí se vězni z koncentráků, ale své domy i byty naleznou již obsazené. Nejde elektřina, plyn, pisárecká vodárna je zničená, pohřbívá se v zahradách a parcích. Nastal takzvaný nultý čas, vládne chaos a nejistota, co bude zítra. V románu Dobrou noc, sladké sny je bohatá imaginace stejně důležitá jako faktografie a tragédie se často nečekaně mění v grotesku.

Události popsané v tomto sborníku se odehrály před téměř sedmdesáti lety a souvisejí s odsunem Němců z Brna, známým jako "brněnský pochod smrti". Tento tragický moment postihl dvacet tisíc lidí, převážně dětí, žen a starců, kteří na konci května 1945 museli opustit své domovy a vydat se na neznámou cestu. Mnozí z nich skončili v hromadných hrobech u Pohořelic. Vina za tento čin padla na ty, kteří byli nejzranitelnější, a to pouze za to, že mluvili jazykem poražených okupantů. Po více než čtyřiceti letech totality se o osudech těchto lidí nemělo vědět, a režim se snažil vymazat nevhodné vzpomínky. Dnes připomíná oběti pamětní kámen v zahradě augustiniánského kláštera na Mendlově náměstí v Brně a černý kříž u Pohořelic. Sborník obsahuje esejistická zamyšlení čtyř spisovatelů, jejichž životy byly tímto tragickým pochodem ovlivněny. Čtenáři by měli očekávat spíše otázky než odpovědi, které zůstávají a pravděpodobně zůstanou. Tato kniha je uctěním památky všech obětí poválečného vyhnání Němců (nejen) z Brna a dotýká se křehkého tématu viny, odpuštění a paměti, která se nedá vymazat.

Povídky v této knize vyvěrají z neutuchajícího vypravěčství. Čtenář bezpečně pozná autora podle témat i stylu. Příběhy propojují historické fragmenty se současnými, odhalují epizody ze života slavných, mísí fantaskní motivy v každodenních kulisách s činy, přáními či sny všedních hrdinů. Jejich bytí, posedlost či žal čtenář vskutku zakouší a s vypravěčem dojde rázem až na dno uvěřitelnosti. Nejautentičtější je totiž u Kratochvila hra umožňující střídat převleky, masky i úhly pohledu. A za maskami je slyšet groteskní, tragicko-ironický výkřik, vzdech a - lišácký smích: všechno je jinak! Anebo jedinou pravou skutečností je právě tento příběh? Třináct je jich tu nabito radostí z vyprávění. Je to vzrušující obklíčení. Kruhová leč.

In den frühen Fünfzigerjahren während der stalinistischen Terrorherrschaft stirbt eine junge Frau nach einem Verhör durch die Geheimpolizei. Ihr Bruder, ein angesehener Architekt, macht es sich zur Aufgabe, sich an ihren Mördern zu rächen, indem er ein Kellergewölbe unter dem Zentrum von Brünn in einen Ort der Vergeltung verwandelt. Doch sein Rachefeldzug gerät außer Kontrolle und führt zu absurden Konsequenzen. Die Kriminalgeschichte, die vor einem politischen Hintergrund spielt und Parallelen zu modernen Verbrechen aufweist, ist spannend und voller schwarzen Humors. Kratochvil schafft ein paradoxes, labyrinthisches Gleichnis für eine grausame und absurd anmutende Zeit, inspiriert von autobiografischen Erlebnissen. Die Themen Schuld und Strafe, Fiktion und Wirklichkeit werden literarisch brillant inszeniert, mit Anklängen an Dürrenmatt, Nabokov, Schnitzler und Le Corbusier. Jirí Kratochvil, 1940 in Brünn geboren, begann in den sechziger Jahren zu publizieren und war von 1968 bis 1989, wie viele tschechische Autoren, von einem Publikationsverbot betroffen. Dennoch veröffentlichte er im Untergrund, im "Samizdat". In den Neunzigerjahren galt er als einer der bedeutendsten Vertreter der tschechischen Postmoderne und erhielt mehrere Auszeichnungen, darunter den "Jaroslav-Seifert-Preis". Kratochvil lebt in Moravský Krumlov bei Brünn.

Román Femme fatale má dvě části: první je příběhem mimořádně úspěšné spisovatelky, která se po roce 1989 stane z člověka na okraji společnosti, málem houmlesáka, primadonou, ale mimořádný společenský úspěch ji postupně vede do etické propasti,katastrofy. Závěrečné kapitoly první části jsou blízké antické tragédii, která vše zničí, rozmetá. Druhá, katarzní část (stejně obsáhlá jak ta první) je vlastně obráceným zrcadlem první části, hrdinka v ní prochází snad peklem a očistcem a řečeno jinými slovy, možná černým tunelem, na jehož konci je snad světlo. První část je drsně realistická, druhá fantaskně imaginativní. Odehrává se v první polovině devadesátých let v Brně. Závěrečná kapitola první části pak v současnosti, v roce 2009.

Autor zpracoval přístupnou formou historii pražského poštovnictví od jeho počátků v roce 1526 až po současnost a přibližuje čtenářům historii každé jednotlivé pošty a to v celém rozsahu současné pražské aglomerace. U každé pošty je popsán vznik, vývoj jejího názvu, jednotlivá sídla včetně dat stěhování a popsán její provoz a další množství zajímavostí vážících se k provozu i budově. 8 stran barevné přílohy

Příběh nového románu Jiřího Kratochvila se odehrává především v první polovině padesátých let v Brně. Hlavní postavou je brněnský architekt, Kamil Modráček, svou orientací blízký funkcionalismu, ale přinucený v první polovině padesátých let stavět socialistické bytovky. Román je navíc taky jakous exkurzí do brněnské architektury. Název Slib je narážkou na novelu F. Dürrenmatta, kde se nepodaří naplnit slavnostní slib, vlastně taky přísahu, a vše dopadne zcela nečekaně.

Jiří Kratochvil (*1940) patří k nejvýznamnějším romanopiscům v současné české literatuře. Proslulé jsou například jeho prózy Medvědí román, Siamský příběh, Noční tango, Avion nebo Nesmrtelný příběh. Krom toho je Kratochvil vynikající esejista, ale pozornost si zaslouží i jako autor dramatických textů. Přítomný soubor Jiřího Kratochvila představuje v této méně známé roli. Divadelní hry: Herci Černá skříňka Rozhlasové hry: Babička slaví devětadevadesáté narozeniny Učitelé jazyků Znáte to Nahoru a dolů Slepecké cvičení Mikrohry: Budoucnost je ve vejcích Telecí porážka Dálnice anebo Pánská jízda Čekárna aneb Dámská jízda Ruská ruleta

Brno Jiřího Kratochvila — autorův osudový genius loci. Brněnské povídky tvoří v jeho díle nepochybně jeden z jeho tvůrčích vrcholů. Čím zaujmou okamžitě, je autorova přímo posedlost příběhem, vyprávěním. A nejde o příběhy ledasjaké: v neuvěřitelných, groteskních kotrmelcích v čase a prostoru se postavy splétají se svým osudem, místy způsobem vysloveně komickým, místy drsně burleskním a zase až skoro metafyzicky temným a tajemným. Autor je totiž Tvůrce s velkým T, tvořící z „látky, z níž je utkán svět“ své světy vlastní vskutku suverénně a s neskutečnou invencí a bravurou. Ale přitom i s pokorným vědomím naší omezenosti, nebo slovy jednoho z jeho hrdinů: „S jistou vím jen jedno: žijeme ve světě, v němž jsme často jen nevědomými prostředníky, zprostředkovateli, jen kurýry pro nás nečitelných, nesrozumitelných zpráv, jen články v řetězu, o němž vůbec nic nevíme.“ Brněnskými povídkami se Jiří Kratochvil bez nadsázky stává Jorgem Luisem Borgesem české literatury.... celý text

Knížka O fejetonu, s fejetonem přináší různé pohledy na tento žánr. Zaznamenává jak jeho dějinný vývoj, tak současnou podobu v tištěných médiích, v rozhlase i na internetu. Nejde jen o popis fejetonu jako druhu, většina tvůrců se svěřuje i s tím, co pro ně osobně ""podčárník"" znamená, proč a jak ho píší. Editoři Barbora Osvaldová a Radim Kopáč požádali o zamyšlení na čtyřicet autorů a autorek, zhruba polovina do sborníku přispěla. Jsou mezi nimi literární kritici, publicisté, spisovatelé, vědci i historici. Každý z nich pojal svůj text osobitě a originálně. Publikace tak může sloužit jako učebnice pro všechny, kteří chtějí nebo musejí tento žánr psát. Navíc jména autorů zaručují i potěšení z četby.

Une interrogation sur la place de l'individu dans les structures collectives, tant familiales qu'étatiques, à travers la vie du quadragénaire Ales Jordan, mouton noir de ce que l'on pourrait appeler une grande famille, racontée sur un ton ludique

Desátý soubor edice Česká povídka přináší prózy, věnované prožitkům českého člověka za hranicemi republiky v podobě zajímavých příběhů emigrantů nebo turistů, kteří si výletem do ciziny plní své dávné sny. Devět současných českých autorů (Hana Andronikova, Jaroslav Rudiš, Jiří Kratochvil, Iva Pekárková, Edgar Dutka, Iva Hinková, Josef Moník, Markéta Hejkalová a Sylvie Richterová) staví své hrdiny do nezvyklých kulis Kanady, USA, Austrálie a západní Evropy a konfrontuje jejich představy s mnohdy nepředvídanou realitou. Stylově se prózy pohybují ve škále od jemného humoru přes cestovní dojmy, milostnou či téměř kriminální zápletku až k lehce nostalgické reflexi.... celý text

Jaký je vztah mezi identitou a hereckým talentem? Čím jsou ve vlastním životě ti, kteří dokáží být kýmkoli? Mikuláš Mazel, hlavní postava nového románu Jiřího Kratochvila, je obdařen „absolutním hereckým talentem“. Přijímá nejrůznější obskurní herecké služby a v pikareskně laděném příběhu se ocitá v nejrozmanitějších prostředích. Postupně však zjišťuje, že jeho talent není předností, ale spíš zlým prokletím. Každý z nás je obdařen jakýmsi hereckým talentem, který nám už od našich prvních dnů pomáhá „integrovat se do světa lidí“, ale jednoho dne se ta schopnost může proměnit i ve hru o duši.

Problematikou interpretace historických skladeb pro dechové nástroje, teoretickým rozborem některých děl z archivů i charakteristickými prvky v dílech jednotlivých skladatelů se zabývají čtyři studie z pera dlouholetého pedagoga HAMU s názvy: Anonymní skladby pro dechové nástroje z českých archivů; Originalita mladých skladeb Antonína Dvořáka; Vojtěch Nudera; Čeští klarinetisté ve Vídni.

Zatímco východoněmecká socialistická kráska Katarina Wittová, prý Honeckerova milenka, pokračovala i po pádu berlínské zdi v závratné kariéře, neméně krásná Češka Olga Abelová, která nikdy nebyla Husákovou milenkou (jen se o něj pět dní po operaci starala), nastoupila na počátku devadesátých let svou trýznivou cestu. Očistcem, peklem, anebo jen zlým zřetězením náhod?

Podnětem pro Kratochvilův nový novelistický román se staly události z 11. září 2001. Onou bestií ovšem není bin Ládin a islámský fundamentalismus, ale tvoří jen jakousi analogii k jiným formám zla a násilí v hororovém příběhu, který je zasazen do padesátých let v Čechách. Přestože se nikdy nestal, jeho vyznění je neskutečně skutečné a aktuální.

Kniha je fejetonistickým souborem představujícím město Brno v jeho všedních i nevšedních okamžicích, jakýmsi vzdáleným pendantem ke slavné Ripellinově knize Magická Praha. Ovšem s tím rozdílem, že Ripellinův pohled na město je určován slavnou minulostí Prahy básníků a architektonické krásy, zatímco Brno nostalgické je spíš každodenní pamětí obyčejnského městského života, v níž tím magickým zrcadlem je nostalgie a jejím protějškem ironie a všechny texty v knížce se budou pohybovat mezi těmito dvěma póly. A rozdíl je samozřejmě i ve formě. Oproti Ripellinovým esejům ona fejetonistická tříšť zaznamenává především pohyb, možná postmoderní, ale určitě i ten procházející nejsoučasnější historií, od 80. let po konec století.

Texty úvah o literatuře dosud publikované pouze časopisecky. Autorův pohled na literární postmodernu, českou literaturu od padesátých let po současnost apod.

„Tento román je naprosto bezohledný ke čtenářům, ale zároveň je to moje nejcennější a nejdůležitější kniha, z níž nestydatě tyjí všechny mé knížky, které vyšly v devadesátých letech,“ prohlásil na adresu své poslední rozsáhlé prózy sám autor. Vychází v nezměněné podobě tak, jak byla v letech 1979–1983 napsána.

Příběh obyčejného knihovníka, kterému se přihodí něco úděsného. „Po dopsání této knihy jsem si uvědomil, že je to vlastně filmová povídka pro Stanleyho Kubricka nebo Romana Polańského. Jenže Kubrick je už na onom světě a Polański je pro mě zrovna tak nedostupný. Ale za mnohem důležitější považuju, že tento příběh obyčejného knihovníka, kterému se přihodí něco úděsného, je psán k poctě dvou z mých Mistrů, Milana Kundery a J. L. Borgese.“ — J. K.

Hra napsána pro Městské divadlo Brno. Premiéry 30. a 31. ledna 1999 v Městském divadle v Brně.

Brilantní román, jímž autor završuje své období náročně komponovaných románových skladeb. Kniha jednoho z nejpozoruhodnějších současných českých prozaiků získala hned po svém vydání prestižní Cenu Jaroslava Seiferta a vzbudila zájem i v zahraničí.

Autorovy hry z brněnského "bytového divadla" sedmdesátých let a rozhlasové hry z devadesátých let vysílané Českým rozhlasem.

Hrdinka knihy vypráví o neuskutečněném setkání s někým, kdo k ní po celý následující život hledá cestu ve zvířecích podobách. Nesmrtelný příběh je vlastně originální variantou pohádkové legendy o krásce a zvířeti.

Temný milostný příběh, který v knize předkládám, se skutečně stal. V listopadu roku 1995 mě požádal P. L. (krátce před svou smrtí), abych jeho rukopis upravil a vydal pod svým jménem. Značně jsem román zkrátil a odstranil většinu autorských neobratností (některé však zachoval pro jejich nenapodobitekný půvab), ale nic podstatného jsem nezměnil. Bůh buď milostiv autorově duši a vám všem, kteří Siamský příběh čtete.... celý text

Prozaické dílo Jiřího Kratochvíla je tentokrát inspirováno funkcionalistickou architekturou hotelu Avion. Jde o sugestivní autorskou hru na hledání lidské totožnosti v prostředí, kde jsou příběhy lidí vzájemně zaměnitelné, ale kde se prorůstání umělých fabulí zároveň stává krvavě vážnou "hrou doopravdy".

Eseje, kritiky a stati jsou ve svém celku uměleckým vyznáním autora.

V povídkách autor reflektuje politické dění i lidské osudy a chování v absurdní podobě s absurdní pointou.

Vzpomínková próza zachycuje prožitky a zkušenosti syna poúnorového emigranta. Největší pozornost věnuje autor vylíčení atmosféry Brna po skončení 2. světové války a v 50. létech. Autor, který je zároveň vypravěčem, věnuje pozornost vylíčení celkové atmosféry Brna po 2. svět. válce a v 50. letech. Složitě napsaný román, ve kterém se neustále prolíná několik časových rovin, je příběhem o hledání otce a pozvolném nalézání vlastní identity.

Román, napsaný s velkou fantazií a propracovaným smyslem pro absurditu, evokuje atmosféru bytí v policejním státě. Působivě je zde znázorněno sídlištní prostředí a jeho neblahý vliv na mezilidské vztahy i lidskou existenci všeobecně.

Trasy popisovaných výletů jsou situovány do okrajových částí severozápadně, severovýchodně, jihovýchodně a jižně od Prahy a jejich výchozí i konečné body jsou většinou dostupné městskými dopravními prostředky. Úvodem je předeslán stručný přehled historického i geologického vývoje a charakteristika vegetace. 2., přeprac. vyd. Přeprac. Olga a Radmil Tomáškovi; Mp. zprac. Kartogr. a reprodukční ústav v Praze; Snímky: F. Přeučil, J. Čížek, J. Kratochvíl