Spolehlivý a obsáhlý kapesní atlas pro milovníky přírody. Podrobný popis, charakteristika a určovací znaky hmyzu a pavoukovců Evropy. Potrava a ekologie jednotlivých druhů. Stanoviště, rozšíření a frekvence výskytu. Barevné fotografie a detailní kresby. Rejstřík českých a latinských názvů.
Dějiny dějepisectví jsou nejen výkladem toho, jak v různých dobách z různých příčin lidé, zabývající se odborně minulostí, dějiny studovali a jak je vykládali, jak je uváděli ve vztah k přítomnosti; jsou také svědectvím, že v dějepisectví jako ve většině humanitních věd vznikají dílčí pracovní postupy i celkové koncepce, jež jsou k dispozici dalšímu bádání a mohou být kdykoliv aktualizovány. Dějiny dějepisectví jsou dokladem kontinuity lidského vědeckého myšlení, které nikdy nemůže beztrestně přetrhat tradici a začínat od počátku.
Prof. Ph.Dr. Jaroslav Goll (14. července 1846 Chlumec nad Cidlinou – 8. června 1929 Praha) byl významný český historik a medievalista, vlivný pedagog, diplomat, básník a překladatel. Je považován za zakladatele pozitivistické historické školy v Česku. Zabýval se především česko-polskými vztahy. Na univerzitě utvořil instituci seminářů, kde se pouze nepřednáší, ale kde se badatel učí rozboru pramenů jako základní historické metodě. Založil Český časopis historický. Z jeho žáků se vytvořila tzv. Gollova škola, jež pokračovala ve stylu jeho práce do 20. století. Jaroslav Goll mimo jiné poskytoval soukromé hodiny pozdějšímu císaři Karlovi I. během jeho studií v Praze. Kniha popisuje život, vědeckou a politickou činnost Jaroslava Golla. Dále přináší také ukázky Gollova díla
Zpracoval autorský kolektiv Historického ústavu ČSAV pod vedením Jaroslava Marka.
Markova monografie o filozofii dějin a dějinách dějepisectví.
Vstup analyzuje a hodnotí metody, jež číselně vyjadřují některé historické skutečnosti, dále pramenné materiály a pracovní postup. Výklad se omezuje na Brno, Olomouc, Jihlavu a Znojmo, na města, u nichž jsou prameny - rejstříky a knihy městských dávek - co nejúplněji dochovány. Zkoumá počet obyvatelstva, populační vývoj, velikost měst, majetkovou diferenciaci, ekonomické rozvrstvení obyvatelstva a specializaci řemeslné výroby. Dovozuje, že malé procento námezdně pracujících a nedostatek obchodního kapitálu způsobily stagnaci moravských měst i porážku městské politiky. Práce tvoří protějšek ke studiu soudobého venkova a zemědělství.
Osmnáct příběhů vražd a politických atentátů v českých dějinách počínaje rivalitou Ludmily a Drahomíry a konče případem majora Schramma.
Úvahy švýcarského dějepisce o smyslu historie, který vytvářejí tři fenomény (potence) – stát, náboženství a kultura ve své vzájemné podmíněnosti.
Autor práce charakterizuje své dílo jakožto skicu, jejímž posláním je podat nástin úlohy kultury při vytváření české moderní společnosti. Základní rámec vývoje české kultury je dán vývojem kultury evropské a skica by měla připomenout občasný český podíl na tomto procesu, jakož i to, co snad činí českou kulturu nezaměnitelným prvkem v tomto širším civilizačním okruhu. Pojem modernosti je definován jako ta část minulosti, která je stále přítomná a nepropadla sítem dějin. Výklad je prezentován na výrazných momentech kultury hmotné a duchovní od poslední třetiny 18.stol. po předvečer 2.světové války. Kapitoly a části pojednávají zejména o formování české společnosti, vzdělanosti a jejích institucích, architektuře, hudbě, vědě a literatuře.
