Vladimir Galaktionovič Korolenko
15. červenec 1853 – 25. prosinec 1921
Vladimir Galaktionovich Korolenko byl uznávaným novinářem a humanitárním pracovníkem, jehož dílo se často vyznačovalo drsnými popisy přírody inspirovanými jeho zkušenostmi ze sibiřského exilu. Silný kritik carského režimu i bolševiků Korolenko využíval své povídky k odhalování nespravedlností a útlaku. Jeho literární kariéra, byť přerušená politickým pronásledováním, vynesla díla jako „Makarův sen“ a „Slepý hudebník“, které čtenáře vtahují do hlubokých lidských příběhů a morálních dilemat. Korolenkovy spisy se staly svědectvím o jeho neochvějném boji za lidská práva a proti jakékoli formě nespravedlnosti.
Vladimír Galaktionovič Korolenko, rusky: Владимир Галактионович Короленко (27.7.1853 — 25.12.1921) byl ruský spisovatel. Narodil se v rodině soudce v ukrajinském Žitomiru v Carském Rusku. Střední školy navštěvoval v Žitomiru a v Rovně. Od roku 1871 studoval techniku v Petrohradu a od roku 1874 zemědělství v Moskvě. Byl vyloučen ze studia za účast ve studentském narodnickém hnutí a později poslán do vyhnanství na Sibiř do Vjatské gubernie (dnes Kirovská oblast). V roce 1881 odmítl slib oddanosti novému caru Alexandru III. a byl deportován do Jakutska. Po návratu z vyhnanství žil s rodinou v Nižním Novgorodě. V roce 1886 se oženil s E. S. Ivanovskou, seznámil se osobně s L. N. Tolstým a vyšla mu první samostatná sbírka povídek a črt. V následujícím roce se seznámil s Uspenským a Čechovem a o dva roky později s Černyševským a Gorkým. V roce 1893 navštívil světovou výstavu v Chicagu. V roce 1895 se stal redaktorem časopisu Russkoje Bogatstvo (Ruské bohatství). Od roku 1900 až do své smrti žil v ukrajinské Poltavě, kde je též pohřben. Zemřel při recidivě zápalu plic. Byl členem Ruské carské akademie věd. Na své členství ale roku 1902 rezignoval (stejně jako Anton Pavlovič Čechov) na protest proti vyškrtnutí Maxima Gorkého ze seznamu spisovatelů navržených na členy Akademie. Psal stati a články o hladu a proti křivému obvinění židů z rituálních vražd. V roce 1911 vystoupil na obranu vězněných revolucionářů. V roce 1913 odjel do zahraničí na léčení, protože mu v Rusku hrozil soud za několik literárních děl. Vrátil se v roce 1914. Debutoval povídkou Epizody iz žizni iskatělja (Epizody ze života hledajícího) v roce 1879. Napsal řadu povídek ze života sibiřských vyděděnců a tuláků. Po návštěvě v Chicagu napsal novelu Bez jazyka o osudech rolníka, který emigroval do USA.
cs.wikipedia.orgbit....