Vladimir Galaktionovich Korolenko byl uznávaným novinářem a humanitárním pracovníkem, jehož dílo se často vyznačovalo drsnými popisy přírody inspirovanými jeho zkušenostmi ze sibiřského exilu. Silný kritik carského režimu i bolševiků Korolenko využíval své povídky k odhalování nespravedlností a útlaku. Jeho literární kariéra, byť přerušená politickým pronásledováním, vynesla díla jako „Makarův sen“ a „Slepý hudebník“, které čtenáře vtahují do hlubokých lidských příběhů a morálních dilemat. Korolenkovy spisy se staly svědectvím o jeho neochvějném boji za lidská práva a proti jakékoli formě nespravedlnosti.
Wladimir Korolenko (1853-1921), ein russischer Schriftsteller ukrainischer Herkunft, war ein angesehener Publizist und Bürgerrechtler, der für Wahrheit und Gerechtigkeit kämpfte. Seine Erlebnisse während einer 6-jährigen Verbannung nach Sibirien sind eindrucksvoll in seinen Sibirischen Novellen festgehalten.
Výbor z rozsáhlé autobiografie ruského prozaika a publicisty zachycuje ve třech tematických celcích autorovo dětství, studentská léta a pobyt ve vyhnanství. Korolenko přináší v knize nejen materiál a podněty své literární práce, ale načrtává i pravdivý obraz ruské společnosti a společenských zápasů druhé poloviny 19. a začátku 20. století.
Príbeh pre deti, o kamarátstve medzi chudobnými deťmi a bohatým synom sudcu. Jedná se o verzi povídky Mezi špatnými lidmi.
Obsahuje dvě povídky: – Místo čápů orli (Marusjino hospodářství) - (Марусина заимка) – Mráz (Мороз) Tyto sibiřské povídky jsou svérázným letopisem spisovatelova vyhnaneckého života. První (Místo čápů orli) zachycuje příběh tuláka, jenž po životě plném napětí a dramatičnosti se nechce smířit se zápecnickým štěstíčkem a odchází od nenáročné jistoty do neurčité romantické dálky. Ve druhé (Mráz) se vypráví o vyhnanci, který neposkytne pomoc tuláku, odsouzenému k smrti mrazem, a pak je mučen svědomím, že nechal člověka v neštěstí, přičemž z podtextu vyznívá důraz na nesmiřitelnost s lidskou lhostejností.
