František David Skořepa

Narodil se 13.6.1950 v Hradci Králové.Byl vojákem a pak pracoval u filmu,v novinách a rozhlase.Poté se stal spisovatelem a scénáristou.

Po studiu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, obor teorie kultury, začal pracovat ve Filmovém studiu Barrandov jako asistent kamery. Své první zkušenosti bral od takových mistrů filmového umění, jako byli režiséři Václav Vorlíček (spolupráce na filmech „Dívka na koštěti“, „Konec vodníků v Čechách“, Tři oříšky pro Popelku“), Oldřich Lipský („Šest medvědů s Cibulkou“), Otakar Vávra („Sokolovo“, „Osvobození Prahy“), Karel Kachyňa („Vlak do stanice Nebe“), nebo americký režisér George Roy Hill („Jatka číslo šest“) a ruský režisér Alexej Batalov („Hráč“). Výčet později slavných snímků, na kterých se František D. Skořepa podílel by byl dlouhý. Nicméně práce s kamerou jej zřejmě neuspokojovala. Vystudoval filmovou a televizní katedru na Fakultě žurnalistiky UK, jejíž absolvování jej však předurčovalo spíše k tvorbě filmů dokumentárních. Doplnil si proto vzdělání na pražské FAMU, aby mohl pracovat také s „hereckým materiálem“, jak s oblibou říká. Ale osud jej zavál jinam. Pracoval jako odborný redaktor v krajských novinách a v roce 1980 nastoupil jako redaktor a režisér do Českého rozhlasu, kde pobyl deset let. Tady také vznikly jeho první pohádkové příběhy, kterým se věnuje dodnes. A to jak po stránce scénáristické, tak i režijní. V roce 1990 však Český rozhlas opouští. Údajně pro neshody s šéfredaktorem. Nastupuje tedy u švýcarské firmy COPRO jako šéf PR pro východní Evropu. Firma chtěla využít jeho znalosti české mentality pro své obchodní záměry. Vytvořil strategii pro společnosti BELDONA, WILDE a ESCOR, které se draly na území bývalých socialistických republik. Tato spolupráce však netrvala dlouho. V roce 1992 tomu bylo právě pět set let, kdy Kryštof Kolumbus údajně objevil Ameriku. František D. Skořepa, který toto výročí nosil už dlouho v paměti, chtěl právě v tomto roce plout v Kolumbových s uměleckým záměrem natočil z této plavby dokumentární film pro Českou televizi a napsat knihu reportáží. Tento záměr se mu skutečně podařil s tím, že se mu potom moře stalo osudem na dlouhých třiadvacet let. Nicméně právě v tomto období vznikla jeho dvě stěžejní díla pro děti a to dvě troj CD „Dráče Bůby“ a „Příhody kapříka Pepíka“. První dílko zachycuje jedno vegetační období v lese, kde na příhodách malého dráčete, které se „zapomene“ narodit do pohádky a narodí se do lesa, kam evidentně nepatří, a proto se dostává do svízelných situací, učí děti, co se v lese smí a nemá. Jako interprety si vybral české špičkové zpěváky a to rockery Petra Jandu, Michaela Kocába a Aleše Brichtu, stejně jako zpěváky Jiřího Korna, Lucii Vondráčkovou, Maru Kubišovou, nebo Bohouše Josefa. Spoluúčinkovali tady také country a folk zpěváci Wabi Daněk, Věra Martinová a Radek Tomášek. Většinu z nich také obsadil ve svém dalším díle „Příhody kapříka Pepíka“, které dětem zprostředkovalo zase život pod hladinou rybníka. Tady svůj tým posílil o herce Lubomíra Lipského, Rudolfa Hrušínského, Václava Vydru, Pavla Trávníčka, Mahulenu Bočanovou, Petru Černockou. Účinkoval tady i Karel Vágner a jeho rybolovem proslavený syn Jakub Vágner. Mezi poslední práce Františka D. Skořepy patří třicetidílný seriál dramatizované četby pro český rozhlas „Kapitán Flint“, který čeká na své knižní vydání. Zapomenout by se nemělo ani na jeho dramatickou tvorbu. Pro divadlo napsal koláž „Kdo jste, pane Shakespeare?“ kde na jeviště přivádí samotného legendárního divadelníka a prezentuje nejúspěšnější scény z jeho díla. Řeší tady také otázku mistrovy pohlavní orientace a fakt, mohl-li vše co známe skutečně napsat jeden člověk. Dalším dílem je komedie „Casanova“, kde humornou formou popisuje poslední léta života slavného svůdníka, která Giacomo strávil na zámku hraběte Valdštejna v Duchcově. Konečně nedávno přeložil slavnou komedii anglického dramatika Oscara Willda „Jak je důležité míti Filipa“. Vyšly mu knihy Dráče Bůby, Quadration, Good lucka Ameriko a Náhrobky člověčích nadějí.