Edgar Kupfer-Koberwitz se narodil 24. dubna 1906 v Polsku a na začátku druhé světové války byl deportován do koncentračního tábora v Dachau. Přes hrozbu smrti se mu podařilo od listopadu 1942 pečlivě zaznamenávat život v táboře do deníku, který obsahoval 1800 stran. Navzdory drsným podmínkám zůstal oddaným vegetariánem a projevoval hluboký soucit ke všem živým bytostem. Po válce napsal knihu jako vyjádření svého postoje k mučení a zabíjení zvířat, formou dopisů imaginárnímu účastníkovi diskuse. Jedna věta v knize shrnuje důvody vegetariánství a přidává na významu, protože ji napsal člověk, který přežil koncentrační tábor. Koberwitz píše: „Poslouchej. Nejím zvířata, protože se nechci živit utrpením a smrtí jiných tvorů.“ V úvodu a závěru knihy se objevuje pravda, které jsme svědky: „Dokud člověk zabíjí a trápí zvířata, bude zabíjet a trápit i lidi.“ Autor zemřel 7. července 1991 v osamění, neznámý a chudý. Jeho tragický osud dává důležitost snaze o zachování jeho odkazu. Vydání knihy uchovává a šíří Koberwitzův duchovní a morální odkaz a vzdává úctu jeho duchovní velikosti, která nebyla uznána za jeho života.
