Aristotelés Pořadí knih

Etika Eudémova bývá společně s Etikou Níkomachovou a Velkou etikou (Magna Moralia) řazena mezi Aristotelovy etické spisy. Zatímco Etika Níkomachova si své místo v dějinách filosofie již právem zasloužila a vystupuje nad zbylé dva spisy jako dílo mladší a stěžejní, Etika Eudémova neprávem často zůstává v pozadí jako spis starší či pouze přípravný, z něhož bylo později vyňato několik knih pro Etiku Níkomachovu. V našem prostředí se upozadění tohoto díla projevuje i v absenci českých překladů. Na rozdíl od spisu Magna Moralia přitom nemůžeme jakkoli pochybovat o Aristotelově autorství tohoto jedinečného díla. I když se přikloníme k většinovému názoru, že jde o spis, který byl časem překonán, zůstává cenný nejen jako svědectví o vývoji Aristotelova myšlení. Může totiž představovat i alternativní výklad autorovy nauky o ctnosti. Navzdory množství dochovaných materiálů a nejrůznějších komentářů zůstává Aristotelova etika předmětem stále trvajících sporů. Téma ctnosti ve spojitosti s Aristotelovými etickými myšlenkami je v 21. století stále živě diskutováno. Tímto prvním českým překladem Etiky Eudémovy bychom chtěli přispět k možnosti proniknout do jednoho z nejinspirativnějších systémů antického myšlení.

První kniha jednoho z nejdůležitějších textů evropské tradice politické filosofie se zabývá problémem přirozenosti obce a otroctvím. Nový český překlad Milana Mráze v zrcadlovém řecko-českém vydání, opatřený úvodní studií a poznámkami.

Podivnost nesmyslu, protimluvu, paradoxu přináší překvapení. Být zaskočen je prvním předpokladem myšlení. Objev podivnosti zostřuje náš zrak, úžas nad podivností je pak předstupněm otázky. Tak soudil i autor sbírky podivuhodností přisuzované Aristotelovi. Česko-řecké vydání doprovází 25 ilustrací Jiřího Stacha. Třista číslovaných výtisků.

Spis patří přes svůj nevelký rozsah k dílům, jež zásadně ovlivnila vývoj západního myšlení od antiky až po současnost. Je v něm vyloženo aristotelské pojetí vztahu bytí a pojmenování a předložena proslulá tabulka deseti kategorií, které představují základní způsoby, jimiž se vypovídá jsoucí. Nový český překlad J. Hejlka, A. Havlíčka a J. Jinka vychází v zrcadlovém řecko-českém vydání, opatřeném úvodní studií a poznámkami.

Publikace, jež vyšla k 220. výročí založení Společnosti vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně Národní galerie v Praze, je souborem esejů představujících jakousi autobiografii Národní galerie v Praze, jejíž existence je mimo jiné založená na aktu velkorysých gest dávání a sdílení. Eseje vzdávají hold otcům zakladatelům, jednotlivým donátorům a institucím, umělcům a sběratelům, kteří galerijním sbírkám poskytli ničím nepodmíněný dar či dočasnou výpůjčku, provedli směnu nebo galerijním sbírkám – od starých mistrů přes grafiku a kresbu, umění Asie a Afriky až po umění 19. století a moderní a současné umění včetně architektury – a návštěvníkům prospěli jakýmkoli jiným způsobem. Kniha zahrnuje také texty věnované historii sběratelství a formativní roli štědrosti a velkorysosti v procesu vzniku sbírkových institucí. Komplexní obrázek dokreslují výňatky z filozofických, literárních a básnických děl, které problematiku velkorysosti zasazují do širších ideových souvislostí.

Metafyzika A je úvodní knihou souboru Aristotelových spisů věnovaných otázkám první filosofie. Aristotelés zde definuje filosofii jako vědu o prvních počátcích a příčinách. Na pozadí své vlastní nauky o příčinách podává přehled názorů svých předchůdců od Thaléta přes pythagorejce až po Platóna a podrobuje je kritice. Nový český překlad F. Karfíka.

Pro Aristotelovu etiku je klíčové téma ctnosti. Probírá se porůznu v celé Etice Nikomachově, nicméně její 2. kniha představuje východisko, kde je morální ctnost definována a uvedena do kontextu lidského života a jednání. Tomáš svým výkladem zasazuje antické pojetí ctnosti do křesťanského kontextu. Pro něho je vzorovým příkladem ctnostného člověka především Kristus a světci, ale z filosofického hlediska musí věc uchopit jinak, proto definuje ctnostného člověka jako toho, kdo neuhýbá z cesty, na niž ho postavila jeho přirozenost: „člověk, jaký má být“. Pro dnešní společnost není podvědomým vzorem vznešený Athéňan jako pro Aristotela, tím méně Kristus a svatí, ale už ani zákon lidské přirozenosti. O to důležitější je přemýšlet o těchto věcech explicitně: v čem spočívá ctnost, kam ji zařadit v celku lidské přirozenosti, jak ji získat a rozvíjet, a jaké jsou jednotlivé ctnosti a jim odpovídající neřesti? To vše je tématem druhé knihy Aristotelovy Etiky Nikomachovy (v knížce uvedený latinský i řecký text) a potažmo komentáře sv. Tomáše.

Aristotelova Velká etika (Magna Moralia) v upraveném překladu Antonína Kříže. Její velikost týká se rozsahu pojednávaných témat; dva oddíly o eutychii a kalokagathii nemají paralelu v Aristotelově Etice Níkomachově.

Nejuniverzálnější duch antiky Aristotelés vynikal kromě originality myšlení i nesmírnou tvůrčí potencí. Za svůj život napsal nesčíslné množství odborných i vzdělávacích spisů a pojednání, z nichž se dochovala pouze část; i ta však čítá 47 titulů. Patří k nim též Athénská ústava, ač právě u ní mnozí badatelé dodnes pochybují o Aristotelově skutečném autorství. Její objev v roce 1890 a následující knižní vydání v Londýně vyvolaly senzaci a řetězovou reakci překladatelů, mezi něž se zařadil pohotově i český překlad Josefa Pražáka v roce 1900. Nerozsáhlý spisek popisuje vývoj a uspořádání athénské společnosti od mytických počátků až po demokratickou reformu a ústavní zřízení athénské obce v 2. pol. 4. století př. Kr. spolu s podrobným vykreslením úřednického aparátu a soudnictví. Pro poznání počátků demokracie jako systému správy státu má toto dílko mimořádnou poznatkovou hodnotu, umocněnou jeho autentičností. Napsal-li je Aristotelés či někdo jiný, není z hlediska jeho obsahu podstatné, protože samo o sobě shrnuje takovou sumu informací o historii starověkých Athén a potažmo Řecka, která je řadí k nejdůležitějším odkazům antického písemnictví. Od doby prvního českého vydání se vynořily z hlubin archivů další zlomky textů, které původní text významně doplnily. Nový překlad prof. Pavla Olivy, předního znalce řecké antiky, který je v pořadí teprve druhým českým překladem Athénské ústavy , přináší poslední verzi doplněnou navíc o fragmenty z pozdějších autorů. Cenným obohacením této nové edice je rozsáhlý poznámkový aparát, usnadňující pochopení historických informací a termínů.