Ivan Klimeš Pořadí knih

Publikace je věnována sbírce fotografické techniky Národního technického muzea, zabývá se vývojem techniky fotografie a podrobně popisuje jednotlivé exponáty vystavené v nových expozicích Národního technického muzea. Expozice Interkamera má dvě části. První část tvoří Vývoj techniky fotografie a Fotografický ateliér umístěné v sále, do kterého se vchází přímo ze vstupní haly muzea. Z prvního sálu se plynule pokračuje do druhého, kde jsou další části expozice Dějiny fotografie prostoru, Dějiny techniky barevné fotografie a Dějiny techniky fotografie pohybu. Vstup do expozice Vývoj techniky fotografie a Fotografický ateliér je uveden velkou nástěnnou reprodukcí skupinové daguerrotypie šlechtické rodiny. V přízemí je prezentován vývoj fotografické techniky a interaktivní fotografické přístroje. Ve sníženém podlaží je vystavěn model dobového živnostenského fotografického ateliéru na denní světlo z přelomu 19. a 20 století.

Cílem knihy je pochopit proměny české literatury mezi zářím 1938 a květnem 1945 neboli jak ji měnily a formovaly události jako německá okupace, protektorát Čechy a Morava, vypuknutí 2. světové války, proměny situace na frontách až po osvobození Československa. Stranou nezůstává ani specifická domácí „předehra“ k těmto dějům, tedy období po mnichovském diktátu a během druhé republiky. Kniha sleduje souvislost mezi tvůrčí volbou tématu a okolnostmi, za nichž probíhala. Nevěnuje se přitom jen literatuře v užším slova smyslu, tj. poezii, próze a dramatu s uměleckými ambicemi a pro dospělé, ale též literatuře faktografické a populární, jakož i literatuře pro děti a mládež. Stranou nezůstávají ani vztahy mezi literaturou a divadlem, rozhlasem či filmem nebo literární rozměr dobového městského folkloru či školní literární výchova.

Jedinečný životní příběh divadelního umělce, který se jako první z českých herců ve dvacátých let uchytil a uspěl v Hollywoodu. Dosud nepublikované vzpomínky operního a operetního pěvce Antonína Vaverky (1868–1937) přibližují osudy herce, který se ve svých 52 letech vydal zkusit štěstí v Americe. Dostal se až do Hollywoodu, kde prorazil díky postavě císaře Františka Josefa I. ve filmu Ericha von Stroheima Merry-Go-Round. Hrál zde v 25 filmech nejednou špičkových režisérů, jako byli Ernst Lubitsch či Cecil B. DeMille. Zažil na place největší hvězdy amerického filmu 20. let v čele s Glorií Swanson či Gretou Garbo, zažil i nástup zvukového filmu. V roce 1932 se vrátil do Československa a své zážitky sepsal, dokud byly čerstvé.

Dlouholetý knižní projekt Kultura a totalita, který zahrnuje svazky Národ, Válka a Revoluce, završuje posledním dílem na téma Každodennost. Tato témata poskytují autorům formativní rámce pro zkoumání pojmu „totality“ nejen jako historického a politického fenoménu, ale také jako filozofického a estetického modelu. V centru zkoumání každodennosti jsou sociokulturní aspekty, propojené s analýzami konkrétních uměleckých vztahů. Témata každodennosti a všednosti získávají novou aktuálnost v kontextu současných debat o různých typech konfliktů. Kapitoly reflektují paradox vyplývající ze střetu mezi umělecky zpracovanými projevy každodennosti a jejich destrukcí v různých konfliktech. Publikace pokrývá široké spektrum domácího kulturního prostoru 19. a 20. století, přičemž se zaměřuje na historické, literárněhistorické, jazykovědné, teatrologické, muzikologické a filmové disciplíny. Autoři se snaží, aby každodennost nebyla zkoumána dekontextualizovaně, ale v konkrétních historických souvislostech, což je nezbytné pro pochopení fenoménů totality a totalitarismu.

Kniha filmového historika Ivana Klimeše zkoumá formování postoje státu ke kinematografii během pěti desetiletí od vynálezu filmu, a to v politické, hospodářské a kulturní rovině. Časové ohraničení začíná rokem 1895, kdy byl v Paříži představen kinematograf bratrů Lumière, a končí rokem 1945, který představuje zásadní zlom v českých dějinách a kinematografii. V tomto období patřily české země do čtyř různých státních útvarů, což ovlivnilo vývoj filmu. Kniha se zaměřuje na regulaci oboru, využití média v politických zápasech, a dlouhodobý boj o akceptaci filmu jako kulturního fenoménu. Filmové médium je zde vnímáno jako „rezonanční deska“, která odráží politické, hospodářské a sociální problémy doby. Struktura textu kombinuje "panoramatické" rekonstrukce vývoje kinematografie s mikrohistorickými exkurzy do symptomatických jevů a praktik. Klimešova práce představuje sebevědomý dialog domácího badatele s moderními trendy ve světové filmové historiografii. Text je jazykově vysoce kvalitní, čtivý a důsledně zdrojovaný, doplněný tabulkami s kvantitativními údaji a přílohami klíčových historických pramenů.

Publikace vydána u příležitosti stejnojmenné výstavy NTM ve spolupráci s NFA, která se konala v termínu od 28. září 2016 do 26. března 2017.// Česko-anglické vydání.

Předkládaná kniha je druhým výstupem několikasvazkového komplexu, který na materiálu umělecké kultury především českých zemí zkoumá v interdisciplinárním dialogu nejrozmanitější projevy „totálních“ forem a rámců, které provázejí éru modernity. Jako organizující kritérium této monografické řady slouží iniciační tematická těžiště - po prvním svazku s tématem Národ (2013) následuje téma Válka, poté Revoluce, Budoucnost a Každodennost. Všechny tyto pojmy představují formativní rámce. Válka - stěžejní téma přítomného svazku - je vnímána jako extrémní situace, v níž státy upravují pravidla dosavadního řádu, omezují občany a silně jim zasahují do života. Zvláště velké válečné konflikty ve 20. století měly charakter totální války s potenciálem završit epochu a připravit půdu pro nástup epochy nové. Revoluce jako příklad dějinného zlomu ve vývoji společnosti přichází s otázkou starého a nového a má stejně jako válka rozměr situační. Vzhledem k metodologickému a materiálovému založení jednotlivých příspěvků druhého svazku řady byla kolektivní monografie, věnovaná tematickému těžišti „válka“, komponována do dvou částí, nazvaných Prolegomena (zahrnuje příspěvky zacílené spíše k mapování obecnějších problémů a souvislostí) a Sondy a analýzy (slučuje sérii materiálově pestrých případových studií zabývajících se konkrétním dílčím historickým problémem).

Předkládaná kniha je třetím výstupem výzkumného projektu, který zkoumá projevy „totálních“ forem a rámců v kontextu umění a kultury českých zemí, s důrazem na evropské souvislosti 19. a 20. století. Výzkumný tým, složený z historiků a teoretiků slovesného, filmového, hudebního a divadelního umění z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, se zaměřuje na různá témata, která tvoří základ monografické řady. Po tématech Národ a Válka se nyní soustředí na Revoluci, zatímco budoucí svazek se zaměří na Každodennost. Národ byl v prvním svazku chápán jako normativní společenství, zatímco Válka byla vnímána jako extrémní situace, která ovlivňuje životy občanů a mění pravidla dosavadního řádu. Velké válečné konflikty 20. století měly charakter totální války, což mělo zásadní dopad na epochu. Revoluce, jakožto téma současného svazku, představuje dějinný zlom a konflikt mezi starým a novým. Zkoumání každodennosti se zaměřuje na sociokulturní aspekty a analýzy uměleckých vztahů, přičemž témata všednosti nabývají na aktuálnosti v kontextu současných debat o různých typech konfliktů. Reflexe paradoxu mezi uměleckými projevy každodennosti a totalitními kulturněpolitickými postupy tvoří společný jmenovatel příspěvků.

V rámci edice Filmová mozaika vychází další soubor studií, který vytváří jednolitý tematický celek. Tentokrát se přední český filmový historik a univerzitní pedagog vydal do hájemství, v němž se pohybuje řadu let - v raných dějinách českého (československého) filmu. Kniha obsahuje texty z posledních deseti let, které se zabývají tématem "raného filmu", tedy obdobím, kdy se film snažil prosadit jako svébytný a společensky uznávaný kulturní fenomén, kdy se ustavovala instituce kina a kdy se také formovala budoucí podoba tohoto média. Proto tato etapa skýtá pro čtenáře i badatele nejen řadu zajímavých informací, ale i hlubších zamyšlení o kořenech moderní kultury.

Bohatě ilustrovaná publikace ke 180. výročí premiéry Tylovy a Škroupovy hry (21. prosince 1834). Zabývá se známým tématem v širším kontextu pražského dobového divadla, literatury a žurnalistiky a věnuje se též problému pražské němčiny, který měl pro další život hry zásadní význam. Připomíná slovem i obrazem dobové zdroje Tylova námětu a porovná jednotlivé úpravy textu Fidlovačky, vzniklé během sta let v divadelní praxi. Samostatně je komentován český film Svatopluka Innemanna Fidlovačka z roku 1930. Poprvé je podrobněji představen pražský estetik, divadelní kritik a univerzitní profesor Anton Müller (1792-1843), nejvýznamnější referent pražského listu Bohemia, jehož negativní kritice Fidlovačky připsala historie rozhodující podíl na jejím premiérovém neúspěchu. Samostatná kapitola nabízí přehled nastudování Fidlovačky od premiéry do současnosti na pražských i mimopražských scénách. Texty a vybrané inscenace jsou doplněny obrazovými a textovými dokumenty z fondů archivu Národního divadla v Praze, divadelního oddělení Národního muzea, fotografického archivu Divadelního ústavu, Národní galerie a dalších zdrojů. Text doplňuje jmenný rejstřík.