Otto Skorzeny
Otto Skorzeny byl rakouský důstojník Waffen-SS během druhé světové války. Po boji na východní frontě byl vybrán jako velitel pro záchrannou operaci, která osvobodila sesazeného italského diktátora Benita Mussoliniho ze zajetí. Skorzeny také vedl operaci Greif, jejímž cílem bylo proniknout nepřátelskými liniemi pomocí jejich jazyka, uniforem a zvyků. Na konci války se Skorzeny zapojil do partyzánského hnutí Werwolf a sítě ODESSA, kde působil jako španělský koordinátor.
Původem Rakušan, který pocházel ze středostavovské rodiny. Věnoval se šermu, při jednom ze zápasů utržil jizvu na tváři, která mu již zůstala. Vystudoval technickou univerzitu a po studiích si založil soukromou firmu. Protože neuspěl v žádostech o službu v letectvu, přihlásil se do jednotek Waffen SS, kde byl zařazen nejprve k divizi SS Leibstandarte, později k Das Reich. Byl raněn na východní frontě a posléze pracoval v pomocných jednotkách. Avšak v roce 1943 se chopil příležitosti, kterou mu nabídl Adolf Hitler. Jednalo se o provedení riskantní operace, kterou bylo vysvobození italského duceho Benita Mussoliniho ze zajetí.[1] V září 1944 zorganizoval v Budapešti převrat(Operace Panzerfaust), který znamenal pokračování války Maďarska proti Sovětskému svazu. Koncem roku 1944 zorganizoval záškodnickou akci v Ardenách, při nichž němečtí vojáci v amerických uniformách tajně přešli frontu, obraceli směrové tabule a přerušovali spojení. Další akce, kterou mělo být obsazení a zlikvidování mostu u Remagenu mu však nevyšla.
Otto Skorzeny byl koncem roku 1944 pověřen vybudování tzv. Stíhacích svazů SS (SS-Jagdverbänd). Tyto speciální oddíly měly provádět protipartyzánské akce nebo za frontou uskutečňovat různé sabotážní akce.
Po válce se dostal Skorzeny do amerického zajetí. 26. ledna 1948 na něj vydal Krajský soud v Uherském Hradišti zatykač pod číslem 7372, na jehož základě byla podána oficiální žádost o jeho vydání u komise OSN pro válečné zločiny. Skorzeny však v červenci 1948 z amerického zajateckého tábora uprchl do Španělska a od té chvíle byl na útěku. Poté pracoval pro egyptskou a argentinskou vládu. V době studené války, kdy bylo zastaveno vydávání osob mezi východem a západem, se již volně pohyboval i po Evropě. Zemřel 7. července 1975, pochován je ve Vídni.