Ladybird Tales are based on the original Ladybird retellings, with beautiful pictures of the kind children like best - full of richness and detail. Children have always loved, and will always remember, these classic fairy tales and sharing them together is an experience to treasure
JANE AUSTENOVÉ (1775–1817) mohlo celé devatenácté století děkovat za galerii krásných moderních žen, které měly odvahu chovat se tak, jak jim velel zdravý rozum – ať už to byla Elizabeth z Pýchy a předsudku, Eleonor z Rozumu a citu nebo Anna z románu Anna Elliotová. Její první publikovaný román Rozum a cit (1811) dodnes nachází vděčné čtenáře a především čtenářky, neboť hrdinkami jsou dívky a ženy, které se musí smířit s tvrdostí života a najít rovnováhu mezi rozumem a citem. I po téměř dvou staletích překvapuje Austenová neobvyklou zápletkou, jemným humorem, skvělými dialogy i vřelostí citu. Mnohými čtenáři i kritiky je proto považována za největší autorku anglické prózy.
Poklidné venkovské městečko na přelomu 18. a 19. století: místní honorace, čajové dýchánky, osobité figurky, klípky, intriky – život, který má tempo dvoukolky tažené poníkem. Tady vyrůstá Emma, dívka „hezká, bystrá a bohatá“, která do svých jednadvaceti let „zažila jen moc málo zklamání nebo trápení“, jak se dozvídáme hned v první větě románu. Autorka pak líčí dál, jak tyto příznivé předpoklady spolu s dalšími okolnostmi v Emmě vypěstovaly vlastnosti na její dobu mimořádně neženské: je energická, přehnaně sebevědomá, myslí si, že každého hned prokoukne, předpokládá, že všichni budou tancovat, jak ona píská. Tímto způsobem ovšem spolehlivě kráčí od omylu k omylu a život jí musí udělit několik lekcí, než v ní vypěstuje zdravou pokoru a schopnost oceňovat pravé životní hodnoty, nezávislé na majetku ani společenském postavení. Emma, tato úsměvná „komedie mravů“, patří dnes, téměř dvě stě let po svém vzniku, k nejvýše hodnoceným románům anglické klasické literatury. Svým antiromantickým, antisentimentálním, jemným satirickým humerem jako by Austenová byla zvlášť blízká naší době. 25-067-82
Byl ten stařec lhář? Vodil rodinu za nos svými smyšlenkami o statečnosti za války? Teď je mrtvý a pravdu už nikomu nepoví. Pozůstalí však odmítají myšlenku, že by byl lhář, a požadují pro něj vojenský pohřeb. Jako veterán by na něj měl mít nárok, ale úřady mu jej odmítají vypravit, protože není v evidenci. Kinsey Milhonová se domnívá, že stačí prozkoumat archivní spisy, aby se nedorozumění vyjasnilo, a souhlasí s prosbami svého domácího, který chce pomoci mrtvému kamarádovi. Brzy však zjistí, že to nebude tak jednoduché. Její pátrání narazí na neznámé lupiči, kteří obrátí byt zemřelého vzhůru nohama, a jeden z mála jeho přátel je brutálně napaden. Kinsey si uvědomuje, že se dostala do komplikovaného případu. Nakonec se dostává k zažloutlým dokumentům, které neprokazují chrabrost zemřelého, ale odhalují desítky let starou bankovní loupež, jejíž pachatelé nebyli nikdy dopadeni. Kinsey začíná mít podezření, že spolubojovníci zemřelého jsou ve skutečnosti jeho spolupachatelé, a že se dostává do víru událostí, které ji zavedou na mnohá místa Ameriky a hluboko do nehrdinské minulosti aktérů.