Ladislav Bohačík

Ladislav Bohačík se narodil 18.6.1938 v Paskově nedaleko Frýdku–Místku. Velmi brzy propadl bezvýhradně kouzlu lesa a hor. Po studiích na lesnické škole vstoupil do služeb podniku Státní lesy, kde vytrval až do odchodu na odpočinek. Jeho lesnická praxe byla bohatá nejen na funkce, které postupně zastával, ale i na regiony, ve kterých je vykonával. Po létech na Šumavě, prožitých pod staroslavným Boubínem, přešel do Nízkých Tater, kde se jeho působištěm stala jejich severovýchodní část, které dominuje majestátná Kráľova hoľa.

Autorova cesta na Slovensko však nebyla jednoduchá, přestože se jednalo o staré přání táhnoucí se až do dob studií. Tehdy však podobný krok nebyl možný, protože zástupci ministerstva nebyli podobnému řešení příliš nakloněni a o působišti absolventů lesnických škol rozhodovaly především dobře známé umístěnky. Po odpovídající nabídce si tedy Ladislav Bohačík zvolil v roce 1957 již zmíněnou Šumavu, konkrétně Lesní závod Vimperk. Jak sám říká, vedl ho k tomuto rozhodnutí částečně i vliv literatury, zejména dílo Karla Klostermanna. Šumava byla v době jeho působení liduprázdná, plná zvěře, nicméně bez alpinského vegetačního stupně, bez šelem, orlů a krkavců se autorovi zdála poněkud neúplná.

A tak nadále řídila jeho kroky do jisté míry náhoda. Podle map si totiž vybral nejrozsáhlejší slovenské pohoří, území s největšími plochami souvislých lesů, nejméně civilizované, dosahující slušných nadmořských výšek a nedbaje na oficiální postup, vyhledal sídlo příslušného lesního závodu, který následně písemně oslovil s nabídkou vlastních služeb. Odpověď přišla obratem. Ladislav Bohačík se tedy na místo zajel ihned podívat a okamžitě se rozhodl.

Jak sám říká, nebylo to tehdy jednoduché, nicméně se mu podařilo rozvázat pracovní poměr na Šumavě a v roce 1961 mohl nastoupit do Nízkých Tater k Lesnímu závodu Čierny Váh. Postupně sloužil v horách dosahujících výšky přes 1500 m nad mořem, kde prožil celkem 13 let. Zbytek pak mohl strávit alespoň v jejich těsné blízkosti. Podle očekávání se při služebních povinnostech mohl věnovat myslivosti, ornitologii, sokolnictví i chovu zvířat. A pobyt na Slovensku mu byl skutečně osudný – kromě životních lásek z říše živočišné zde našel i tu lidskou, se kterou dosud strávil téměř pět desítek let společného života.

Ladislav Bohačík prošel ve funkcích technika na polesí, technologa na ústředí lesního závodu, vedoucího polesí, inspektora pro pěstební činnost a myslivost, vedoucího provozního oddělení, technika na lesní správě a vedoucího lesní správy postupně 7 lesních závodů a mnoho pohoří na Slovensku. Působil mimo jiné i mezi nekonečnými jehličnatými lesy Oravy. Nakonec však nastoupil k Lesnímu závodu Martin, kde ho překrásná Turčianska kotlina lemovaná horstvy Malá Fatra, Veľká Fatra, Kremnické vrchy a Žiar okouzlila natolik, že v ní zakotvil natrvalo. Řadu let vedl polesí na jižních svazích Malé Fatry právě pod jejím nejvyšším vrcholem. Pracoval pak i na ústředí lesního závodu a svou lesnickou kariéru zakončil jako vedoucí lesní správy v pohoří Žiar.

Kromě lesnické činnosti se celá ta léta oduševněle věnoval myslivosti, ornitologii, sokolnictví i chovu zvěře. Byl aktivním kroužkovatelem velkých dravců a sov, při čemž dokázal plně využít svých horolezeckých zkušeností. Nezapomínal ani na výchovu mladých – jak školních dětí, tak adeptů myslivosti. Se svým sokolnicky vedeným orlem skalním navštívil mnoho základních i středních škol a několikrát konzultoval pro ZOO Bojnice problematiku odchovu orlů.

Jako aktivní myslivec samozřejmě neušel ani různým funkcím v řídících orgánech Slovenského poľovníckého zväzu. Jen funkci mysliveckého hospodáře zastával nepřetržitě 22 let, v tzv. politicko – výchovné komisi při Okresním výboru SPZ pracoval 4 roky, v myslivecké (chovatelské a hodnotitelské) komisi doslova odpracoval 12 let, z toho jako vedoucí této komise 8 let. Byl zkušebním komisařem, přednášel předměty zoologii, chov zvěře, veterinární problematiku aj. Za svoji práci byl Ladislav Bohačík oceněn řadou uznání, ale také bronzovou, stříbrnou i zlatou medailí Za zásluhy o rozvoj slovenského poľovníctva.

Publikační tvorbu zahájil Ladislav Bohačík již velmi dávno. Psal především články odborné, ale i povídky o přírodě, o svých loveckých zážitcích. Spolupracoval s Československým rozhlasem Brno a věnoval se překladatelské činnosti. Vzhledem k stále výraznějším změnám v přírodě – a nejen v ní – se snažil svoje bohaté zkušenosti zaznamenat písemně formou knih. Po publikaci „Zelené příběhy“ následovalo volné pokračování tohoto titulu s názvem „Zelené příběhy II.“, který nese ve svém názvu dovětek „O medvědech a jiné zvířeně“.

Mezi nejnovější autorské počiny Ladislava Bohačíka patří knížka "Zelené příběhy III." s podtitulem "Milá setkání a jiné povídky", básnická sbírka "Třiatřicet zelených sonetů...a jiné básně", kniha povídek "Zelenými stezkami" a "Zelenými stezkami II.".

Práce a přínos autora pro naši i slovenskou myslivost byla v roce 2015 oceněna udělením nejvyššího slovenského mysliveckého vyznamenání - Medaile sv. Huberta.