František Neuwirt

Prof. MUDr. František Neuwirth (26. srpna 1895, Malenovice u Zlína – 15. srpna 1959, Dobřív, nebo také František Neuwirt) byl český profesor stomatologie na Univerzitě Karlově.

Od roku 1922 byl asistentem zubní kliniky a asistentem Státního ústavu pro zubní lékařství. Zde se roku 1925 stal i přednostou. Po smrti Jana Jesenského vedl Pražskou stomatologickou kliniku Byl členem České akademie věd, lékařských společností a International Association for Dental Research (IADR), jejímž byl také čestným viceprezidentem (1939–1940) a jejíž Pražskou sekci v roce 1932 spoluzaložil. Po válce byl jmenován řádným profesorem a převzal II. zubní kliniku, kterou vedl až do své smrti.

Prokázal vysokou reparační schopnost zubní dřeně a reparaci povrchových defektů na zubech remineralizací ze slin. Publikoval např. histologické studie o sklovinné bláně a patohistologické o paradontu.

S ženou Růženou, roz. Cívkovou, měli dvě děti. Dcera Hana byla historičkou na Karlově univerzitě a syn Jan (1927–1993) byl hematologem na Lékařské fakultě Karlovy univerzity.

Sestra Rosalie byla ženou Vladimíra Jiřího Rotta. František Neuwirt měl svou soukromou ordinaci v jednom z jejich firemních domů na rohu Malého náměstí a Linhartské ulice. Byl také často hostem na jejich „Čtvrtcích u Rottů“, kde se scházela pražská a mezinárodní společnost.

Bratr Doc. MUDr. Karel Neuwirth byl urologem na Masarykově univerzitě.