Tento román je velkým vyznáním lásky německy píšícího Alsana René Schickeleho k Provenci, k nejfrancouštější Francie, ke kraji květů, slunce, pohody a mistrálů, ke kraji, jehož atmosféru dovedla takto vzrušivě zachytit snad jen van Goghova plátna. Z krajiny vyrůstají organicky postavy dané a podmíněné Provencii, ať tam žijí kdekoliv, ve městě, na venkově, či na pobřeží. V tomto rámci se odevrává komorní děj několika málo postav, i román lásky dvou mladých lidí, Paula a Sibylly, z nichž Sibylla patří do rodu éterických, téměř pohádkových bytostí, skoro do rodu rusalek, toužících po štěstí, ale strachem o své štěstí stále srážených k zemi. I její polibek je jako polibek rusalčin smrtící. Do záhuby je stále více hnána téměř démonicko nenávistí své matky, vdovy Julietty. Autor shlíží na veškeré počínání lidiček v Provenci s dobrotivým úsměvem chápající lidské slabosti, s úsměvem člověka dobrého srdce, který nedovede pochopit zlo.
