Anastazie Kopřivová

Je česká pedagožka ruského původu, historička, překladatelka a publicistka dějin ruské emigrace v Československu.

Narodila se v Praze jako mladší ze dvou dcer ruského emigranta Vladimíra Vukolova, který na útěku před bolševiky přišel ze Sovětského svazu roku 1921 do Prahy, vystudoval zde zemědělské inženýrství na ČVUT a pracoval jako botanik ve Výzkumném ústavu zemědělském. Matka Sofie Sergejevna, rozená Marakujeva, pocházela z jižního Ruska, dědeček z matčiny strany Sergej Vladimirovič Marakujev, byl rovněž ruský emigrant v Československu, obchodní zástupce firmy, který se nemohl vrátit domů, v květnu roku 1945 byl sovětskými agenty kontrarozvědky Smerš v Praze zatčen, odsouzen za protisovětskou činnost a odvlečen do Sovětského svazu, kde do jednoho měsíce zemřel. O jeho smrti se rodina dozvěděla až roku 1989. Rodiče po své emigraci do Československa bydleli v Praze, na Hanspaulce. Starší dcera Sofia (1930–2009) byla výtvarnicí a provdala se za režiséra Václava Vorlíčka. Anastazie vystudovala pedagogiku, češtinu a ruštinu na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze a pracovala v Pedagogickém ústavu J. A. Komenského. S českým manželem přijala příjmení Kopřivová, vychovali dvě dcery.

Po odchodu do důchodu začala s velkou pílí a energií zpracovávat dějiny ruské emigrace a kultury v Československu, publikovala o nich několik článků.