Mats Traat
Vyrůstal na venkově. Jeho dětství poznamenala deportace rodičů na Sibiř. Než se dostal na Literární institut Maxima Gorkého v Moskvě, kde studoval v letech 1959–64, nějaký čas pracoval jako traktorista. Po dokončení studií pracoval jako člen kolegia pro umělecké scénáře Tallinnfilmu. V 70. letech dále studoval v Moskvě scenáristiku a stal se spisovatelem z povolání. Traat debutoval roku 1958 novelou Nekonečná cesta (Lõppematu tee), do literatury však vstupuje spíše jako básník mladé generace v 60. letech, kdy se estonská literatura začala osvobozovat od socialistického realizmu. Jeho první sbírka básní Hranaté písně byla záměrně drsná, syrová a halasná. V dalších sbírkách, např. Pahorkatina, nad rétoričností převažuje lyričtější tón. Na přelomu 60. a 70. let literatura zažívá rozmach románu a jeho forem, především tzv. malého románu (též koncepční či modelový). Umožňoval zachytit současnou situaci lidí i celé společnosti. Uplatňovaly se i další kratší žánry jako povídka nebo novela. Autoři se ve svých dílech zaměřovali především na jednotlivce hledající své místo, na jejich vnitřní rozpory a složité vztahy s okolím. Takové snahy mohly někdy vyústit v užívání symbolistních obrazů a deformací v podobě přehánění, grotesky a absurdna. V této době se Traat projevil jako nadaný prozaik a právě v próze dnes spočívá těžiště jeho tvorby. Jeho první krátký román Tanec kolem parního kotle vzbudil ohlas pro svůj nový pohled na vesnickou prózu. Zachycuje 50 let na estonském venkově od 1. světové války až po dobu socializmu a především to, jak se dějinné události promítají do života jednotlivců, prostých venkovanů. V románě Inger zachytil příběh mladé začínající učitelky, její vnitřní život a složitost vztahů na izolovaném místě, jakým je ostrov, kde žije a má práci ve škole. Další sondou do ženského nitra je novela Kávová zrna. Traat je také autorem povídkových sbírek, např. Hrací mlýnek. V 70. letech v literatuře převládla střízlivost a racionálnost s různými dalšími prvky, například autobiografickými či surrealistickými. Přes celkový pokles zájmu o umění v 90. letech převládala próza, autobiografické romány a díla z nedávné minulosti. Kromě děl z vesnického prostředí Traat píše také historické romány, např. Jdi přes hory, a romány s autobiografickými prvky, např. Sám se toulám. Traat píše své romány ve stylu prvorepublikové kompozice. Společnost zachycuje demokraticky, jeho příběhy svádí dohromady různé lidi, kterým pomáhá překonat neshody a nedorozumění láska. Kromě vlastní tvorby také překládá z češtiny a polštiny, např. Jiřího Wolkera.