Richmond Lattimore byl americký básník a klasicist, známý svými překlady řeckých klasik, zejména svých verzí Iliady a Odyssey, které jsou obecně považovány za jedny z nejlepších dostupných anglických překladů. Jeho přístup k překladu se vyznačoval snahou o zachování ducha původního textu a zároveň o vytvoření díla přístupného moderním čtenářům.
In three paperback volumes, the Grene and Lattimore editions offer a selection of the most important and characteristic plays of Aeschylus, Sophocles, and Euripides from the nine-volume anthology of The Complete Greek Tragedies. Over the years these authoritative, critically acclaimed editions have been the preferred choice of more than three million readers for personal libraries and individual study as well as for classroom use.
In nine paperback volumes, the Grene and Lattimore editions offer the most comprehensive selection of the Greek tragedies available in English. Over the years these authoritative, critically acclaimed editions have been the preferred choice of over three million readers for personal libraries and individual study as well as for classroom use.
Velkolepý antický epos Ilias, líčící obléhání Tróje, začíná ve vojsku stiženém morovou nákazou. Výpravnou epickou báseň o šestnácti tisících verších z 8. století př. n. l. dějově sjednocuje téma Achilleovy urážky a jeho hněvu, znovu a znovu však k nám z děje proniká tragicky sžíravý pocit lidské smrtelnosti. Hrdinové podstupují volbu mezi všedností a stálou blízkostí smrti jako běžnou součást každodennosti. Ilias ukazuje i hranice takového postoje: v závěru je Achilleovi dovoleno , aby alespoň na okamžik překročil svůj stín a pocítil společně s otcem muže, jehož v boji zabil, hořkost a nesmyslnost lidského údělu. Tento pocit v lidech ostatně vzbuzují i bohové, jejichž jednání je kruté, lstivé a nevypočitatelné – jako samotný osud. Tři tisíce let, možná déle, se potýkáme stále se stejnými pocity, které kotví v lidské povaze, a tak nás v dnešním bolestně tápajícím světě homérské příběhy oslovují naléhavěji než jindy. Homérovo líčení si v překladu Vladimíra Šrámka zachovává svěžest i po téměř třech tisících letech. Rušný dobrodružný příběh ve volném, rychle plynoucím rytmizovaném verši nechávajícím vyniknout proud hlavního děje; to je Ilias pro moderního člověka.
This poem mainly centers on the Greek hero Odysseus (or Ulysses, as he was known in Roman myths) and his long journey home following the fall of Troy. It takes Odysseus ten years to reach Ithaca after the ten-year Trojan War.[2] In his absence, it is assumed he has died, and his wife Penelope and son Telemachus must deal with a group of unruly suitors, called Proci, competing for Penelope's hand in marriage.
A brief discussion of the life of Aeschylus and the structure of early tragedy accompanies a translation of the three plays based on H.W. Smyth's Loeb Classical Library text
Antigona pohřbí svého bratra i přes zákaz krále Kreona, který se obětavě, ale poněkud umanutě snaží obnovit blahobyt morem zdevastovaných Théb. Je chycena a poslána na smrt. S tím nesouhlasí její snoubenec, syn krále Kreona, Haimon, a tak spáchá sebevraždu. Když se to dozví jeho matka, taktaké spáchá sebevraždu. Králi Kreonovi nezbude vůbec nic. Takto je potrestán za svoji pýchu, která i jeho dobré skutky proměnila v zaslepené. Sbor je vypravěčem. Posouvá děj dopředu a je i rádcem krále, ale je nejednotný. Část sboru souhlasí s tím, aby poslal Antigonu na smrt, druhá část včetně věštce by nechala Antigonu jít. Druhá část sboru by dovolila i pohřbít druhého bratra. S tím král nesouhlasí a řídí se podle sebe a první části sboru. Antigona je dcera bývalého krále. Snaží se o to, aby oba bratři měli stejná práva. Ráda by měla i podporu sestry, ale k ničemu ji nenutí. Její společný rys s králem je, že si myslí, že dělá správnou věc a že je podobně neústupná.
Richard Littlemore's translation of the New Testament keeps as close to the original Greek as possible, reflecting the style of the original and letting the words of the Apostles and early disciples speak for themselves.
