Študáci a kantoři – humornou formou líčí středoškolská studia jako neutuchající souboj temperamentní, sportuchitvé mládeže s přísným, často zkostnatělým řádem školy. Tajnosti žižkovského podsvětí – příběh s kriminální zápletkou, kde nechybí geniální detektiv s poněkud nedůvtipným pomocníkem, urputný boj gangů a svérazné rozuzlení.
První a neprávem zapomenutá humoristická kniha Jaroslava Žáka ze studentského prostředí. Děda Posleda je je zastáncem dětí a mládeže proti všem zlým duchům, které se usidlují zejména ve výchovných institucích. Protože jej profesoři Reálného gymnázia Zbyňka Šašecího ze Zhoře mylně považují za zemského školního inspektora, podaří se mu v krátké době zavést převratné učební postupy: například názorné vyučování bitev. Hlavní boj ho však ještě čeká.
Humorná kniha z doby meziválečné, v níž autoři formou parodovaných klasických literárních textů, nejčastěji však stylem kovbojských a zálesáckých románů vyprávějí o trampském hnutí a nenásilným způsobem podávají i kritiku tehdejší společnosti, je díky jedinečnému vypravěčskému stylu a originálnímu humoru zajímavá i pro dnešní čtenáře. Šestidílný muzikálový seriál o dobrodružství šesti trampů okolo řeky Vltavy a věčném válčení trampů a paďourů, který si s vydáním připomínáme, vznikl v Československé televizi v roce 1969 a dnes již patří do zlatého fondu televizního archivu.
V románu Pan Posleda, přítel študáků opouští Jaroslav Žák realistický, byť parodicky pojatý pohled na tehdejší střední školu a čtenář se ocitá ve střední škole plné magických bytostí, kouzel a zázraků. Kdo při hře na babu ji dostane jako poslední, má Posledu a jde s Posledou spát. A tak Vašíček Dusbálek odchází domů s Posledou – malým dědečkem s vousy a kouzelným deštníkem. Posleda s ním odchází napovídat mu při vyučování – a dostane se do souboje se zlým kouzelníkem Labaštou, který využívá školních skřítků Piškuntálků a dalších postav ze školního folklóru. Souboj obou mágů vrcholí bitvou, při které ožívají nejenom postavy ze školních učebnic, ale také – děste se – bytosti ze žákovských kreseb. Jejich souboj ovšem nevítězí magie, ale naprosto nemagická píle a znalosti jednoho z Posledových žáků a odchovanců.
Román Ve stínu Kaktusu začal vycházet počátkem roku 1948 ve Svobodném slově jako román na pokračování – jeho vydávání však bylo zastaveno a knižní podoby se dočkal až v roce 1990.
Román Ve stínu Kaktusu sice není postaven na magii, zato v občanstvu republiky Hodoquasské poznáváme sami sebe. Jaroslav Žák pod záminkou popisu dějin vzdálené země úspornými, ale patologicky přesnými tahy štětce své obrazotvornosti popisuje peripetie české společnosti od osmnáctého roku až do roku 1948. Fiktivní jihoamerická republika, španělsky znějící jména a fantaskní reálie ovšem nezabraňují v tom, aby čtenář poznal řadu postav naší kultury a politiky té doby. A najednou… najednou zjišťujeme, že Žákův parodický a satirický pohled nám ukazuje modly v negližé, ukazuje nám je tak, jak se o nich v oficiálních publikacích nedočteme. A v jeho podání vidíme, že každá doba si vybírá jen kus pravdy, a nezáleží na tom, zda tyto „oficiální“ publikace byly vydané v roce 1936, 1942, 1949, 1965, 1972 nebo 1995.